Timothy, v derby se Zličínem jsi v 80. minutě prolomil bezbrankový stav, trefou z
halfvoleje. Jak jsi celou tu situaci vnímal z pohledu střelce? Věděl jsi hned v momentě,
kdy ti Schierreich vrátil míč pod sebe, že budeš střílet z první?

Určitě jo, Seba (Schierreich) mě tam krásně viděl, vrátil to na mě, trošku jsem to čekal,
protože se rozhléd přímo předtím, než jako tu náhrávku dal a přesně viděl jsem úplně
zpomalený záběr na balón, chtěl jsem jenom prostřelit ten blok, co tam hrálo a stálo asi pět
hráčů. Takže jsem se snažil netrefit prvního a propálil jsem to.

V den zápasu se Zličínem jsi navíc oslavil 23. narozeniny a dal sis ten nejlepší možný
dárek v podobě vítězného gólu. Jaké byly narozeninové oslavy před nebo po zápase?
Já narozeniny neslavím, nemám to úplně rád a oslavy byly takový, že jsem si dal meloun
doma a byli jsme s klukama, ale já jsem byl autem, takže nic velkého.

Máte za sebou jako tým super start do sezóny a ty osobně máš 3 góly ve 4 zápasech A-
týmu. Čekal jsi, že chytíte až takhle dobře, nebo jsi doufal, že by to mohlo být ještě
lepší?
Asi jsem to čekal, že ten přebor určitě bude jednodušší než ta divize a že se bude víc dařit.
Kluci znají tu soutěž a celkově mi to na Kopaninu asi sedí víc. A šli jsme do toho, že chcem
hrát o vrchol soutěže, ale samozřejmě krásný začátek. Neřekl bych, že to bylo nečekaný, ale
samozřejmě pro mě osobně tři góly ve čtyřech zápasech, ještě když jsem nezačínal, chodil
jsem z lavičky, tak jsem extrémně rád za to, že jsem pomohl tak, jak jsem pomohl zatím a
plánuji to v tom pokračovat.

Připadá ti někdy, že ti sedí víc role toho žolíka, co tam jde rozhodnout?
Hele, v nějakých zápasech určitě, ale samozřejmě mám radši začínat, jsem v hodně dobrý
kondici, bych řekl, takže na 90 minut jsem připravený do každého zápasu a dá mi to větší čas
na to ovlivnit ten zápas v náš prospěch.

Rozhodlo duo Barratt–Kolář. Jak se vám s Jakubem v útočné fázi kombinuje a v čem
spočívá vaše hlavní síla?
Koli (Jakub Kolář) přišel, chytil se, hraje zatím výborně, přesně do toho prvního zápasu s
Admirou jsme naskočili spolu a krásnou akcí, krásně to na mě posunul patičkou, takže super.
Jsme oba rychlí, šikovní na balónu. Podle mě máme oba docela dobrý pohyb. Takže to
vždycky fungovalo a vždycky to fungovat bude.

Před zápasem nastala kuriózní situace s barevnou shodou dresů a sami jste se rozhodli
převléknout, i když výstroj u rozhodčího prošla. Nerozhodilo vás to trochu v
předzápasové přípravě a rozcvičení?
Hele, vůbec si myslím, já myslím, že jsme byli rádi, že nemusíme hrát v těch podobných, co
jsme měli. Naopak jako my jsme věděli, že bez nás nezačnou, tak jsme byli v klidu a
v pohodě.

Tvoje jméno Timothy Barratt v české soutěži na první pohled vyniká. Odkud pochází
tvoje rodina a jaké jsou tvoje kořeny?
Táta je z Anglie, z Londýna, takže proto to jméno, takže jsem napůl Angličan. (A jezdíš do
Londýna, máš tam nějakou rodinu?) Mám, babička bohužel umřela minulý léto, takže už
se tam neobjevuju tak často samozřejmě, protože jsme jezdili hlavně za ní, ale furt se
navštěvujeme. Mám tam rodinu, táta má pět sourozenců, takže teď právě byli u nás v Praze na
týden. Takže se vídáme. Do Anglie teďka už moc nejezdíme, ale celý mládí jsem tam jezdil, i
jsem tam chodil na školu asi půl roku, rok. Určitě to byla velká část mého dětství.

Fandíš někomu z Londýna nebo z Anglie?
Fandím Tottenhamu. Do toho jsem se narodil. (Jo, já jsem říkal, že by sis to asi
nevybral. Takže táta fandí Tottenhamu?) No jasně, no jasně, i děda fandil.

Máš v rodině nějakou fotbalovou či sportovní tradici? A sleduje rodina tvoje zápasy na
Kopanině?
Já jsem byl od malička vedený ke sportu, hrál jsem všechno možný: tenis, hokej - jsem hrál do
třinácti let jako hlavní sport, gymnastiku jsem dělal asi osm let, Takže jsem z hodně sportovní rodiny,
děda hrál volejbal, profesionálně za Slávii, mamka taky hrála za Slávii volejbal a táta hrával
kriket v Anglii a fotbal taky. Ještě ragby dělal, takže to mám v rodině. (A sleduje tvé rodina ty
zápasy na Kopanině, když tady někdo je? Nebo chodí se koukat někdo?) Určitě, táta, táta je
věrný fanoušek. (Takže byl teďka na derby?) Byl, jasně, že byl.

Při pohledu na tvůj Instagram je vidět, že hodně dbáš na zdravé jídlo a snažíš se žít "čistě". Jak dlouho se téhle životosprávě věnuješ a co byl ten hlavní impuls, kdy sis řekl,
že chceš styl života/stravu řešit naplno?
Asi ten zlom byl v nějakých mých osmnácti, maturitní ročník, kdy přesně já jsem šel tak jako
z extrému do extrému, že předtím to bylo jako dost nezdravý, si myslím, a v těch osmnácti
jsem si nějak uvědomil, že to takhle já úplně nechci. Udělal jsem úplnou 180° otočku a začal
jsem to naopak extrémně hrotit, bych řekl. A důvod hlavně byl fotbal. To jsem
vždycky řešil a chtěl jsem ho hrát na co nejvyšší úrovni možno. Takže přesně, abych nějak
optimalizoval a posouval svůj výkon. To mě do toho dostalo a i dobrý lidi ve správný čas mě trefili na internetu, který mě inspirovali a dali mi spoustu informací a mindsetových věcí, který jsem prostě jako potřeboval v tu dobu. Jsem za to hrozně rád, protože se to vyklubalo úplně v něco, co bych nikdy nečekal. Dalo mi to hrozně moc jak do osobních vztahů a celkově do života. Selfdevelopment, být optimistický a mít chtíč na sobě furt pracovat je nejlepší věc, do kterého se může mladý člověk obzvlášť u kluků a u chlapů položit, takže těžce doporučuji.

Je finančně náročnější jíst takto oproti tomu „normálnímu“ stylu?

Kopanina teď často rozhoduje zápasy až v samotném závěru. Pozoruješ sám na sobě, že
ti poctivá strava a péče o tělo dávají v posledních 20 minutách výhodu, když soupeřům
docházejí síly?
Určitě jo, je to vlastně důvod, proč to dělám, aby mi to dalo ten „edge“, jak říkáme my v
anglii, to něco navíc. A to vím, že prostě ostatní buď nemají ty informace, nebo nemají tu
disciplínu na to to dělat, a to pak rozhoduje tyhle maličkosti samozřejmě.

Jak na tvůj styl stravování reagují spoluhráči v kabině? Zkoušíš někoho nakazit
zdravějším jídelníčkem?
Jasně, že jo. Mejdži (Tomáš Mejdr) třeba se chytá výborně, jede si yerba maté. Mattia
(Mainofli), když byl ještě v našich dresech, tak taky, čerstvé džusy. Brejdy (Filip Bradáč)
se chytá, takže se vždycky napije, když já mám na zápasy čerstvě vymačkané džusy.
A přesně, že Brejdy se vždycky chtěl napít a Šíry (Sebastián Schierreich) taky, takže určitě
jako ty kluci vidí na mě, že dělám něco správně a já samozřejmě to chci šířit a vím, že je to ta
správná cesta, nebo spíš taky vím, co je špatná cesta, protože jsem jí sám šel. Takže se snažím
ty kluky nějakým způsobem influencnout, nebo přesně nakazit v nejlepším slova smyslu.
Takhle jsem už dávno, když jsem „přivedl“ sem na Kopaninu Dejva Černého, nakazil právě
Dejva. S tím se znám už od 13 let a spolu jsme začínali na Žižkově, takže to je můj starý
spoluhráč a kamarád.

Mezi tvým dlouhým působením na Žižkově vyčnívá sezóna 2019/20, kdy jsi odskočil do
Mladé Boleslavi a hrál celostátní ligu dorostu. Jak na tuhle epizodu v prvoligové
akademii vzpomínáš a co ti boleslavská škola dala do dospělého fotbalu? Byl tam nějaký
prvoligový fotbalista tehdy?
Hele, bylo to super. Samozřejmě osamostatnění pro dospění, jak ve fotbale, tak v osobním
životě, protože jsem tam kolikrát spával na intru a samozřejmě cesty do Bolky. Musel jsem se
dost to osamostatnit. A samozřejmě taky jako tréninky, všechny jako facilities, prostředí, co
oni tam měli, přesně do posilovny jsme hodně chodili s klukama po tréninkách a tak. Tam
měli fakt jako super zázemí a dalo mi to určitě spoustu, fotbalově. (Byl jsi tam s nějakým
hráčem, který teďka hraje první ligu?) Jo, Král (pozn. Tomáš Král – hostování ve Slovácku) . Král
hraje za Bolku. A to je asi všechno. Nebo já nevím o nikom jiném.

Po roce v Boleslavi ses vrátil zpět na Žižkov a v sezóně 2024/25 jsi zamířil na Přední
Kopaninu. V čem tě prostředí U Drahušky tehdy oslovilo natolik, že se z toho stal trvalý
přesun a působíš tu dál?
Určitě parta, přesně já jsem s Šírym hrával třeba na Žižkově, takže jsem znal nějaký kluky.
Vždycky jsem jako ten klub líbil i stylem fotbalu, věděl jsem, že tady je Urby (Dan Urban),
od kterého jsem se toho mohl spoustu naučit. Věděl jsem o jeho genialitě už tehdy a to jsem
nevěděl jak moc velká tato genialita je. Určitě i z toho, protože přesně v Žižkově to byly všechno mladí kluci z dorostu a přesně kolikrát jsem cítil, že tam chybila ta diverzita toho věku, a že jsme tam potřebovali nějaký starý koně, který tomu dají řád, tomu týmu a vořvou si to. A přesně, kabina na Kopče je jedna z nejlepší, nebo asi nejlepší, ve který jsem kdy byl. Jsem hrozně rád, že toho můžu být součástí a je to důvod, proč jsem stále tady.

Ze Žižkova s tebou tehdy na Kopaninu dorazil i David Edrees. Jaké to bylo projít si
touhle společnou cestou od rezervy Viktorky až do Áčka FCPK?
Nám to šlo dobře spolu na hřišti. Už v Žižkově. Ten u toho nevydržel, prostě u toho fotbalu…
Bohužel, měl extrémní talent, ale bohužel na to neměl úplně hlavu. Dan (Vott) nás oba oslovil a šli jsme do toho spolu, takže to bylo taky super na ty začátky, že jsme
tady byli dva, z toho Žižkova a oba jsme se celkem chytli.

Jaké máte s týmem pro letošní sezónu nejvyšší cíle a kde byste se chtěli na konci ročníku
vidět v tabulce?
Určitě chceme hrát top 5. Myslím, že na to máme úplně v klidu. Když budeme hrát tak, jak
hrajeme doteď, tak podle mě úplně v pořádku můžem hrát o jako první top 5 top 3 fleků. A
myslím, že to je i cíl nějaký, hrát prostě o „topku“ soutěže. Uvidíme, kdyby se dalo postoupit
zase. Nevím, jestli to úplně chceme, protože přebor sedí a máme ho rádi, ale máme na to
určitě. A osobně chci dát co nejvíc gólů, co budu moct. Pomoct svému týmu, co nejvíc, co
nejvíce úspěchům a odehrát co nejvíc minut.

Nastavil sis do sezóny nějaké konkrétní osobní číslo, kolik kanadských bodů – ať už gólů
nebo asistencí – bys chtěl nasbírat?
Poslední sezónu v přeboru, co jsem hrál za Žižkov, tak jsem dal 15 gólů, tak bych to rád
překonal. A samozřejmě asistence na ty jako moc lidí nedbá tady v přeboru, ale samozřejmě
chtěl bych taky sbírat a umím je sbírat. Takže je určitě budu počítat.

Nastupuješ s číslem sedm od této sezony. Má to nějaký důvod?
Sedmička vždycky byla jedna z mých oblíbených čísel, od malička jsem zhlížel k Ronaldovi
přesně i kvůli životnímu stylu a celkově jako disciplíně, že si to prostě všechno v podstatě
vypracoval. Má výbornou mentalitu, takže i tím číslem jsem to chtěl nějakým způsobem
adoptovat. Vžít se do toho čísla a plus studuju numerologii, takže mám moc rád sedmičku.

Je ti teprve 23 let a máš před sebou nejlepší léta. Jaké jsou tvoje dlouhodobé osobní
ambice do budoucna?
Já jsem takový, že žiju hodně přítomností, nejsem takový snílek. Snažím se dělat, co nejlíp
umím teď a tady. Tím si myslím, že se ta budoucnost vyvine ve způsobech, které já bych si
nedokázal představit. Bůh to má naplánované nějak pro mě a já jenom musím makat tak,
abych ten jeho plán splnil. Ale samozřejmě nemám absolutně žádné limity ve své hlavě, takže
vím, že je možný úplně cokoliv a I´m here for it.

Jak vypadá tvoje dokonalá odměna po vyhraném zápase?
(Meloun?) Meloun. Meloun a nějaké recovery. Nějak se postarat o to tělo, protože přesně to
tělo je to, co mi umožňuje podávat ty výkony a tak rád se o něj starám a dávám mu tu péči,
kterou potřebuje, aby ty výkony mohlo podávat konzistentně.

Máš nějaké svoje guilty pleasure?
Není to úplně guilty, ale miluju mango. Mango je totálně nejlepší ovoce na světě. Takže to je
určitě. (Dokázal by ses přejíst mangem? Kdyby jsi měl třeba dvě kila.) Jsem bezedný.
Rozhodně. Miluju mango - brutálně, jako fakt čerstvý. Pořádně vyzrálý mango
slaďoučký. (Takže odměna po vyhraném zápase je právě dvě kila manga, ne?) Jo, klidně. To
by bylo asi přesně jak lidem, říkám, na narozky se mě ptalo spoustu lidí, co by si jako přál, jak
říkám vždycky, kupte mi mango. Když nevíš, co, kupte mi mango, z toho budu mít největší
radost. Jsem jednoduchej. Nebo mě ještě napadl tvarohový Míša. Toho bych snědl klidně třikrát za sebou.

Na závěr, čekají nás v sobotu venku Kolovraty. Tři body se musí urvat, ale co jiného by
jsi chtěl vidět?
Ale jako teď co hodnotím zápas se Zličínem, tak to bylo fakt dobrý za mě. že přesně mezihry
jsme měli jakože skvělou jenom ta finální fáze někdy jako v prvním poločase úplně
nevycházela, ale přesně přežili jsme to pak, jako jsme měli horší vstup do druhé půle. Chtěl
bych osobně proměnit, nebo celkově týmově, jako i proměnit tu první, samozřejmě nevím,
jestli budu začínat, ale chtěl bych proměnit tu první šanci, abychom měli ten klid herní a i
mentální a mohli hrát svoji hru a soustředit se na hezký fotbal, aby nám to dal ten komfort,
který jsme třeba v zápasech úplně neměli. Vždycky to bylo takové, že i před minulý zápas v
tu středu, že to vlastně do půle bylo 0-0, byly tam nějaké šance, ale furt jakože nevíš, může se
to nějak zvrhnout furt. Já rád to dělám a je to i asi jedna z největších přínosů pro ten tým,
když Hroťák křídlo dokáže proměnit hned tu první šanci a dát přesně tomu týmu ten klid jak
na balónu, tak prostě v hlavě.