Patřil jste k těm, kteří hned po prvním přeborovém titulu vyhlásili, že chce Přední Kopanina prvenství obhájit. To byl velký závazek. Ulevilo se vám, když se to povedlo?
Nechtěli jsme být alibisti a říkat, že chceme hrát v popředí poté, co jsme loni vyhráli titul o 10 bodů, osa týmu zůstala pohromadě a přitom jsme nepřijali postup výše. Aby nedošlo ke ztrátě motivace, tak jsme si jasně řekli, že pokud hrát přebor, tak jej chceme znovu vyhrát. To se předtím dvakrát po sobě nikomu nepodařilo. Líbilo se mi, že ani další týmy nebyly alibistické, stejný cíl vyhlásily Třeboradice nebo Uhelné sklady, tak to má být. Vždyť druhé místo je první poražený a historie zná jen vítěze. Nechtěli jsme být mezi poraženými, ani v jejich čele, chtěli jsme zvednout opět pohár.

Bylo to těžší než před rokem?
V našem případě tato otřepaná formulka určitě platila. Každý soupeř se na nás chtěl extra vytáhnout, měli jsme mnohem více zranění než v první mistrovské sezoně, poztráceli jsme body doma na začátku jara kvůli nerovnému terénu, který svědčil defenzivně naladěným soupeřům z druhé poloviny tabulky. Pomohli nám soupeři, kteří ztráceli ještě víc než my. Po rekordním podzimu s 38 body jsme měli náskok 4 body, v konečné tabulce dokonce pět.

Zapochyboval jste někdy během sezony, že byste mohli přijít o první místo?
Vedli jsme od prvního do posledního kola, myslím proto, že naše vítězství bylo zcela zasloužené. Při těch klopýtnutích na začátku jara jsme se museli dívat pod sebe, trenér udělal pár změn, nejzkušenější hráči si k tomu v kabině své řekli. Začali jsme hrát zodpovědněji dozadu, což nás zdobilo po celý podzim. Celou dobu na jaře jsme si udržovali náskok 4 až 7 bodů, pár těžkých momentů jsme museli zvládnout, ale máme v týmu řadu vítězných typů, každý odevzdal maximum ve prospěch splnění společného cíle, byť individuálně neměl třeba top formu. I konec se po prohře na Střížkově mohl ještě zdramatizovat, ale nakonec to pro nás byl ten nejlepší možný závěr - získat titul v přímém duelu v předposledním kole s druhými Královicemi. Navíc na domácím hřišti před spoustou diváků.

V čem jste byli lepší než konkurence?
Výborný tým měla Bohemka ze Střížkova, u nich jsem si před sezonou myslel, že nám to pokazí, že budou první. Celý podzim se držely Třeboradice, na nich bylo vidět, jak moc chtějí, až je to možná svazovalo. Ale odvrátili jsme jejich možnosti jít na první místo v závěru podzimu. Pak už jsme náskok na ně jen navyšovali.

Vy osobně jste byl nejlepší z pražských brankářů. Jak moc vám tyhle statistiky ve 41 letech zvedají náladu?
Tomáš Pešír mě zná s Radem Melničukem ze všech nejlépe a vždycky říkal, že já jsem ten poslední, kdo by statistiky sledoval…Takže tímto vám děkuji za tuto novou informaci. (směje se) Určitě to potěší, ale titul je jednoznačně víc, klidně žádná nula, hlavně když tým vyhraje. Samozřejmě se na nulu snadněji vyhrává, ale je to jednoznačně úspěch všech spoluhráčů, co brání. Tedy všech s výjimkou Pišty (Pešíra) a Urbyho (Urbana). Bez těch dalších osmi by žádné nuly nebyly. (usmívá se) Společně vyhráváme i prohráváme, je to týmový sport.

Kdo z vašich brankářských kolegů se vám líbil v minulé sezoně nejvíc?
Petera Bartalského jsem viděl na hřišti nejraději, protože jsme v podobné věkové kategorii a máme i podobný přístup k chytání, výborný kluk. Pak Petra Jeřábka, protože se dobře známe jako bývalí spoluhráči, oba neradi prohráváme, takže proběhlo hodně hecování a přes jeho výborný výkon jsme Královice dvakrát porazili. A z těch mladších proti nám pěkně zachytal Tonda Kučera z Uhelek a získal si mě nejen svým skvělým výkonem, ale i tím, že vydražil jeden z dresů při charitativní sbírce pro našeho bývalého spoluhráče Martina Jandu.

Jste se 13 nulami spokojený? Mohlo jich být i víc?
Mohlo jich být třicet. Jsem perfekcionista, každý gól si pamatuju a přemýšlím, co se dalo udělat jinak. Ale třináct je fantastické číslo. V Americe jsem měl ve 20 letech taky třináct nul, ale tam jsme hráli třicet zápasů v základní části, pak ještě play off. Ještě jednou bych chtěl celému týmu poděkovat, je to naše společná vizitka.

Vyčítáte si vyloženě nějaký gól? Na druhou stranu se zase bude vzpomínat třeba na váš zákrok proti Zilvarovi z Uhelných skladů, jehož jste vychytal, když jste ležel na brankové čáře.
Těch gólů nebylo moc, naštěstí mezi nimi nebyl stejně jako loni žádný “silvestrovský”, byť ty jsou vidět i v Lize mistrů. Zamrzely ty, které nás stály body, třeba remízový na 1:1 z 90.minuty na Hájích. A Lukáš Zilvar? Ten na mě má trochu smůlu. To štěstí se mě v tom našem minisouboji na podzim udrželo. V záznamu to vypadá krásně a spousta kamarádů mi kvůli tomu volala, ale v ten okamžik jsem jen zkusil v nejvyšší nouzi určitý zákrok, nevzdal jsem to a ono to vyšlo. Ten zákrok pomohl a nasměrovat tým k výhře 3:0. To bylo na něm nejcennější, úplně stejný zákrok při jednoznačném stavu pro nás či pro soupeře by neměl stejnou váhu.

V předminulé sezoně jste měl 11 nul, teď 13, na příští to vychází na 15, co říkáte?
U nul se nedá moc plánovat, musí se sejít forma brankáře a celého týmu. Moje jednoduchá matematika je: pět nul průměr, deset nul výborná sezóna, cokoli navíc skvělé. Mám to štěstí, že jsem si zasloužil být součástí skvělého týmu, co alespoň v rámci pražského výkonnostního fotbalu nyní na Kopanině máme, z toho se zrodil tento výsledek, který může v pražském přeboru při průměru čtyři góly na zápas a 30 utkáních na sezonu dlouho čekat na překonání.

Zachytáte si v divizi o hodně víc?
Ne nutně. Samozřejmě je kvalita vyšší, ale zároveň se hraje defenzivněji a zodpovědněji, takže padá méně gólů než v přeboru. Bude opět záležet na defenzivní činnosti celého týmu a mých výkonech.

Jaký byl vlastně váš názor na postup do divize?
Rozdělil bych to na dvě roviny. Já osobně jako 41letý brankář na konci kariéry už bych to dohrál v přeboru. My starší si nemáme co dokazovat. Ani sobě, ani nikomu jinému. Na druhou stranu: pro image celého klubu, pro motivaci celého týmu, i mou, je nová výzva určitě psychickým osvěžením. V přeboru jsme mohli jít pouze dolů a nechtěli jsme zažít sešup z prvního místa někam k blízkosti pásma sestupu za pár sezon jako třeba Vršovice. Při postupu se tým okysličí dvěma až třemi novými hráči a může se prodloužit jeho životnost. Třeba za rok opět v přeboru, ať už sezona dopadne výsledkově jakkoliv. Zároveň je posun vítěze přeboru do divize po letech určitě dobrý pro celý pražský fotbal.

Stále se na tuhle soutěž cítíte? Řešíte vůbec nějak svůj věk?
Jdeme do toho jako jeden tým, a tak to bylo i postaveno - většinové týmové rozhodnutí, které všichni respektují. Víme, že budeme méně vyhrávat, ale zároveň není třeba mít stažené kalhoty. Tento tým je výrazně silnější, než jaký Kopanina měla v posledních dvou divizních sezonách. Hlavní je, abychom zůstali jako pevný tým i v momentech, kdy se nemusí výsledkově úplně dařit. Osobně to vidím na jednoleté okysličení a návrat do Prahy. Já sice nezvládnu kvůli své práci všechny tréninky s týmem, ale trenér Hebousse nás dal dohromady s fitness koučem Sparty Martinem Nedvědem, s tím se navíc připravuji individuálně v časech, kdy můžu já. Musím mu poděkovat, určitě mi prodloužil kariéru i zvedl mou výkonnost v posledních 2,5 letech.

Prý jste jako jeden z mála v týmu spokojený s divizí C, protože budete jezdit k zápasům do vašeho rodného regionu. Je to tak?
Spokojený určitě ne. Je pravda, že jsem vyrostl v mládežnické akademii prvoligového Hradce Králové a že se vrátím na známé stadiony a potkám ještě pár bývalých spoluhráčů jako třeba Marka Kuliče, který hraje za Kratonohy, Fandu Dvořáka, který trénuje Letohrad a další. Z toho pohledu je to pro mě osobně zajímavé. Z racionálního pohledu je však pro klub i pro mě nesmyslné, že jsme byli zařazeni do skupiny C, když v divizním béčku bychom hráli několik derby a všichni soupeři by byli z Kopaniny do 70 kilometrů. Nyní v céčku na téhle vzdálenosti začínáme a několikrát se dostaneme ke dvěma stovkám kilometrů. Existuje jen jedno nepříliš povzbudivé vysvětlení. A pak můžeme být s nadsázkou rádi, že jsme neskončili v moravských skupinách D nebo E.

Závěr sezony jste dochytával v ragbistické helmě jako Petr Čech. Jak se v ní chytá? Neuvažoval jste o tom, že v ní z preventivních důvodů budete chytat i nadále?
Přinesl mi ji Tomáš Pešír, původně spíše z recese. Pak jsme ztratili při mé první sezonní absenci nečekaně body na ČAFC a z týmu i od trenérů jsem vycítil, že by uvítali, kdybych svůj návrat uspíšil a na poslední klíčová čtyři kola se vrátil. Helma tomu mému rozhodnutí pomohla. Spoluhráči mi pak pomohli extrémně zodpovědným výkonem proti Hájům a už jsem u helmy do konce sezony zůstal. Je možné, že ji v létě odložím, nebo naopak pro jistotu z preventivních důvodů budu nadále používat, ještě nevím.

Jaké cíle může mít Kopanina - i vy osobně - v divizi?
Výsledkový cíl si netroufnu odhadnout, protože tam může záležet i na jiných faktorech mimo naši kontrolu. Jdeme jako vítěz přeboru reprezentovat Prahu i proto, že vítěz by měl jít zejména po druhé výhře v řadě výš za novou výzvou i kvůli ostatním mužstvům v přeboru. Cílem je, abychom zůstali soudržní i v následující sezoně za všech okolností a abychom mohli a uměli výsledkově prodat tu kvalitu, co v týmu je.

Slyšel jsem, že jste se kromě své důležité brankářské role spolupodílel i na příchodu některých hráčů. Jak konkrétně to vypadá?
Ve svém věku mám již řadu kontaktů, s mnohými hráči jsem byl za tu dobu ve společném týmu, nebo je poznal jako soupeře, znám rovněž řadu partnerů činných ve fotbale. Chtěl jsem, aby můj rychle se krátící hráčský čas byl smysluplně vynaložený, nemám ambice angažovat se ve výkonnostním fotbale po konci aktivní kariéry. Když jsem mohl, tak jsem rád pomohl některé lidi propojit a pár dobrých hráčů na Kopaninu nasměrovat.

Přední Kopaninu povede nový kouč Miroslav Vašut. Co od toho očekáváte? Jak velký rozdíl to bude, když po třech letech do kabiny před tým nepředstoupí oblíbený Sálem Hebousse?
Trenér Hebousse úplně nekončí, pokud tedy nepůjde nakonec přece jen k té reprezentaci (více ZDE), tak má, myslím, dohodu s předsedou klubu o pozici sportovního manažera, takže se těšíme, že jej budeme v klubu nadále potkávat. Já osobně měl vždy dobrý vztah s trenéry, kteří mi plně důvěřovali, v posledních letech jak s trenérem Heboussem, tak předtím s Martinem Kuchařem, obou si velmi vážím. Oběma jsem se jejich důvěru snažil splatit co nejlepšími výkony, a to se mi - věřím - podařilo. Nového trenéra jsem před jeho představením na posledním zápase sezony v Cholupicích neznal. Předcházejí ho ale výborné reference a na spolupráci s ním se těším.

Patříte k hráčům, kteří rok co rok, už pár let, zvažují konec. Bude tahle sezona tedy tou poslední?
Poslední může být v mém věku každý zápas. Pro pokračování se musí vždy sejít zdraví, motivace, můj přínos týmu i tým spoluhráčů kolem mě. Na Kopanině je nyní nejlepří tým za poslední roky a jsem rád, že mohu být jeho součástí. Když pokračují ostatní, tak já to nebudu kazit a naopak. Pokud bude naplněno i vše ostatní, tak zkusím ze své strany sezonu dokončit podobně jako v předchozích letech.

 

Reklama: poslední místa na příměstský tábor U Drahušky - Přední Kopanina, termín 8.-12.8.2016. Bohatý program, zkušení instruktoři, sport, kreativita, výlety, tři jídla denně a pitný režim. Zájemci pište tomas.ciganek@fcpk.cz ...