Šest gólů, z toho pět na jaře, třetí nejlepší střelec týmu. Jak se vám to poslouchá?
To je dobrý... Je pravda, že se mnou teď gólově drží basa, daří se týmu, což je super. Já mám vždycky za úkol, abychom hráli s nulou vzadu, když dám nějaký gól, tak je to jen příjemný bonus. Byly sezony, kdy jsem dal jen gól, dva, sem tam nějaká standardka nebo střela. Teď se mi fakt daří.

Čím to?
Cítím se celkově dobře, je to vidět na gólech a snad i na hře. Nejdu za góly, natož abych měl ambice být mezi nejlepšími střelci. Ale když padnou, tak super. O to víc mě to těší proti Admiře, kde znamenaly vítězství.

První gól jste dal krásně z přímého kopu. Co se stalo, že vám spoluhráč Tomáš Poláček přenechal míč?
Tomáš je na přímáky u nás jednička, ještě je tam Urby (útočník Urban) a já – tři leváci. Balon si vezme ten, komu se daří. A dohoda proti Admiře? Řeknu to úplně jasně: kopali jsme v poslední době několik trestňáků za vápnem a dlouho jsme nedali gól. Tak jsem si to jednou vzal jako první. Chtěl jsem jen trefit bránu, když to tak řeknu. Svoje udělal i vítr. Když jsem viděl, jak míč letí, tak už jsem věděl, že to brankář nemůže mít.

Měl jste hned jasno, že vsadíte na sílu na úkor techniky?
Odmalička nejsem technický typ, spíš do toho dávám právě tu sílu. Ale bez správného směru ani ta nestačí. (usmívá se)

V zápase jste kopal i druhý přímý kop z ideální vzdálenosti, který byl spíš pro praváka, ale trefil jste jen zeď.
Brankář si podle mě nepostavil dobře zeď, chtěl jsem ji obstřelit. Několikrát jsem to takhle už trefil. Povedl se mi první přímák, věřil jsem si i na druhý, ale ten kop mi nevyšel. Trefil jsem protihráče do nohou, chtěl jsem rozhodně střílet někam výš, zhruba kolem hlavy, aby třeba uhnuli.

Druhého gólu jste se dočkal, když jste proměnil penaltu. Co že na ní nešel tradiční exekutor Tomáš Pešír?
Pišta jde většinou první, ale několik penalt nedal, tak říkal, že už nejde. Věděl jsem, že se mi daří, tak jsem si balon vzal automaticky. Měl jsem čistou hlavu, měl jsem jasno, kam ji kopnu. Vždycky si vyberu stranu, na gólmana nečekám. Trefil jsem to dobře.

V tu chvíli jste vedli 2:0, hattrick vás nelákal?
Cha! To bych musel hodně přemýšlet, kdy jsem dal hattrick naposledy. Hrával jsem i v záloze, takže nějaký byl, ale tyhle dva góly mi úplně stačily.

Věděli jste před zápasem, jak dopadly druhé Královice, které hrály před vámi?
Před výkopem jsem v kabině slyšel, že vyhrály 1:0. Já si celou dobu myslel, že to tak bylo. Až po zápase někdo hlásil, že to bylo 1:1. Pro nás je jejich plichta se střížkovskou Bohemkou to nejlepší, co mohlo být. Odskočili jsme Královicím i Bohemce. Zase jsme o něco navýšili náskok.

Konkrétně na sedm bodů na druhé Královice, střížkovští Bohemians ztrácejí bodů jedenáct. S obhajobou prvního místa to už je hodně nadějné, souhlasíte?
Už do jara jsme šli s tím, že to máme ve svých rukách. Jak říkal Ivan Hlinka: „Hlavně se z toho nepos...“ Můžeme si to pokazit jen sami. Konce jsou sice nejtěžší, ale věřím tomu, že pohár zase zvedneme, stejně jako v minulé sezoně. Hrajeme sice s Královicemi, střížkovskou Bohemkou i Cholupicemi, stát se může cokoliv, ale máme natolik mentálně silný tým, že to uhrajeme.

Za Královice chytá váš velký kamarád Petr Jeřábek. Co mu vzkážete?
Nic mu vzkazovat nebudu, já mu rovnou zavolám: „Čau Jeřábe, vyhráli jsme 2:1 a dal jsem dva góly, ten bude čumět!“ (směje se) A taky mu řeknu, že budou potřebovat nějakou udici, aby nás chytili.

Jak už zmiňoval váš trenér Hebousse, byl jste v týdnu před zápasem reprezentovat Prahu na Regions Cupu. Čím to, že jste byl ve výběru třeboradického trenéra Tesaře jediným hráčem z týmu lídra tabulky?
Měl jet i Rado Melničuk, ale nakonec nemohl. Roli asi hrálo i to, že na Regions Cupu nemohli hrát kluci, kteří měli dřív profesionální smlouvu. Tím pádem vypadl Tomáš Pešír i Tomáš Poláček. Trenér Tesař přišel po našem zápase s Třeboradicemi za mnou, jestli bych nešel za výběr Prahy hrát. Nikdy jsem nereprezentoval, takže jsem se dočkal nominace ve 33 letech. (směje se)

A byl jste rovnou kapitán.
To bylo kvůli mému věku. Starší tam byl jen Milan Čáp z Třeboradic. On byl kapitánem v prvním zápase, ve druhém se to protočilo, tak jsem dostal pásku já jako druhý nejstarší. Kdysi jsem byl ve výběru Prahy jako starší žák. To už je hodně letitá a vousatá vzpomínka. Tak to přišlo zase teď.