A která pro vás tedy byla lepší?
Když jsem chytal univerzitní a následně poloprofesionální soutěž v Americe, měl jsem, myslím, patnáct nul za čtyři měsíce. Teď jsem na devíti, je otázka, jestli se na tu patnáctku zase dostanu. V Americe se jen hrálo jiným systémem: za ty čtyři měsíce jsme, včetně play-off, zvládli přes třicet zápasů.

Patnáct nul, to je tedy váš nejlepší životní výkon?
Petr Čech by měl kromě Davida Jamese (Čech v neděli večer vyrovnal Jamesův rekord v počtu nul v anglické Premier League – pozn. red.) začít sledovat i mě, protože za svou kariéru budu mít víc než těch 169 nul. (směje se) Ale vážně: patnáct je moje maximum za sezonu. Každá nula potěší, protože znamená, že budeme minimálně bodovat. A je pravda, že vychytané nuly sleduju. Na prvním místě je ale týmový úspěch, jestli se k němu dostaneme přes výsledek 1:0 nebo 4:3, je mi jedno. Důležité je vítězství týmu.

Chodíte do sezony s nějakým plánem, kolik nul byste chtěl vychytat? S nějakým limitem, kolik gólů můžete dostat?
To se nedá naplánovat, čím víc plánujete, tím spíš dostanete nějaký hloupý gól. Nuly jsou něco navíc, musí se vám všechno sejít. V přeboru je hodně dobrých brankářů, já mám štěstí, že v našem týmu fungovala obrana, a vůbec celá defenzivní část, velice dobře. Tady bych zmínil hlavně šestici našich obránců Melničuk, Bláha, Les, Hemzáček, Mikeš a Čihák, kteří se v sestavě střídali, plus Pavla Zadinu jako defenzivní štít. Ti mají na těch nulách a nízkém počtu branek obrovskou zásluhu. A pak je tam brankář, který musí chytit, co má a ještě něco navíc. Posledních dvacet let chytám víceméně stejně, ale to, že mám víc nul než před pěti lety přikládám tomu, že teď máme lepší tým. Užívám si, že hraju v tak dobrém mužstvu a je to jeden z důvodů, proč ve čtyřiceti letech stále pokračuju.

Zmínil jste, že v přeboru je víc dobrých brankářů. Koho konkrétně jste myslel?
Přebor je kvalitní soutěž, namátkou třeba Pacovský z Motorletu B, Šilhavý ze Střešovic, Kučera z Uhelných skladů nebo můj bývalý kolega Petr Jeřábek z Královic. A jsem rád, že můžu chytat proti Peterovi Bartalskému ze Střížkova. Vážím si ho a těší mě, že se můžeme utkávat i v této věkové kategorii. (usmívá se)

Jak se vůbec ve čtyřiceti letech udržujete v takové formě?
Po zdravotní stránce se cítím dobře, musím to zaklepat, spíš mám pocit, že se to trochu zlepšuje. Jsem zkušenější než dřív, vím, kam se postavit, fyzicky jsem na tom pořád slušně. Samozřejmě se musím udržovat a individuálně si přidávat. Z hlediska dlouhověkosti mi pomohla desetiletá pauza od chytání. Poté, co jsem se vrátil z Ameriky, jsem šel dělat pracovní kariéru do Anglie, což mi v tomhle směru pomohlo(Švarc pracuje pro americkou banku – pozn. red.). Teď se na hřiště těším, je to pro mě psychicky strašně osvěžující, protože se prací blížím spíš jaderné fyzice, než že bych přicházel od koňů. (usmívá se) Každý trénink a zápas, co mi vedle práce vyjdou, je pro mě super, máme fantastický tým, naprosto vyvážený věkově, a taky jsme skvělá parta. To mnohdy zní jako fráze, ale společně strávený čas nás opravdu baví.

Vraťme se ještě k vašim nulám: znamenají pro gólmana totéž, co třeba hattrick pro útočníka?
Hecoval jsem se se Sváťou Sýkorou ze Zbraslavi, jestli dá on víc gólů než já vychytám nul. Skončilo to 9:9. Řekl bych, že je nula spíš jako gól, jen s tím rozdílem, že útočník těch gólů může dát víc, zatímco gólman může mít maximálně jednu nulu za zápas. Ale hattrick je určitě víc. Bezpochyby.

Mohl jste mít víc než devět nul a méně než jedenáct obdržených gólů?
Vždycky je prostor ke zlepšení, ale člověk musí zůstat pokorný. O devíti nulách za podzim se mi ani nesnilo. To je výsledek slušného týmu na dobrou sezonu, ale celou! Když jsme v minulé sezoně přebor vyhráli, měli jsme jedenáct nul, předtím při čtvrtém místě šest, takže i z tohoto pohledu je devět nul skvělých. Já bych byl ale spokojený i s pěti, pokud by to znamenalo, že budeme první. Ale mrzel mě gól na Zličíně, který přerušil sérii bez inkasované branky. Společně s koncem minulé sezony jsem se dostal na 590 minut. Po tom Zličínu jsme navíc vyhráli další tři zápasy s nulou... Máme na Kopanině vousatý rekord klubové legendy Petra Pavelky, který udržel čisté konto 1175 minut a pořád mi to připomíná. Já mu ale říkám, že to bylo v I. A třídě, což je úplně jiná soutěž, takže to není srovnatelné. (usmívá se) Cítil jsem, že byl mančaft v laufu, že bychom snad vůbec poprvé mohli takové neuvěřitelné číslo taky atakovat, i proto mě ten gól na Zličíně mrzel. Ještě víc však mrzel gól na Hájích úplně na konci, protože nás připravil o dva body.

Kromě nul jste také zažil dva zápasy, kdy jste třikrát inkasoval. Byly to pro vás v Třeboradicích a na Admiře B nejhorší utkání podzimu?
Neprožíval jsem to z pohledu, že jsme dostali tři góly. Byl jsem zklamaný, že jsme v Třeboradicích nevyhráli, nebo jsme tam neudělali aspoň bod. Jeli jsme tam sice oslabení, ale o poločase jsme vedli a doufal jsem, že nejhůř s remízou odjedeme. Bohužel, prohráli jsme 3:2. Na Admiře to byla jiná situace: mám celkem rád zápasy, které jsou nahoru-dolů, což byl tenhle případ. Mohlo to klidně skončit 8:8, ale vyhráli jsme 4:3, čelil jsem dvěma penaltám, dotáhli jsme to do vítězného konce, což bylo prvořadé. Tři inkasované góly byly v tuhle chvíli až na druhém místě.

Co pro vás byl vrchol podzimu? Zákrok proti kapitánovi Uhelných skladů Lukáši Zilvarovi, jehož jste během vteřiny vychytal dvakrát z bezprostřední blízkosti?
Po tom videu (podívat se na něj můžete zde: https://youtu.be/R1TOgyG33iw) se mi ozvala spousta lidí, o kterých jsem dlouho neslyšel. Konkrétně tohle byl určitě nejvydařenější zákrok, ale co se týče zápasu, nejvíc si cením výhry 1:0 nad Zbraslaví. To je pro brankáře nejlepší výsledek. My většinou vyhráváme jinak než 1:0.

Ano, vyhráváte. A jste velký favorit na prvenství v přeboru, které by pro vás bylo už druhé v řadě. V létě jste postup do divize neakceptovali – už jste se bavili o tom, jak byste se případně zachovali na druhý pokus?
To je předčasné, je teprve polovina soutěže a já v tabulce vidím minimálně čtyři týmy, které mají na to, aby přebor vyhrály: my, Třeboradice, Zbraslav a Královice. Patřily by sem i Uhelné sklady, ale ty už mají velkou ztrátu. Řada z nás zkušenějších v létě řešila, jestli pokračovat. Nakonec jsme si mezi pěti staršími řekli, že zůstaneme s cílem obhájit prvenství v přeboru. O to se snažíme. Historie si pamatuje jen vítěze, druhý je první poražený. A jestli pak jít do divize? Osobně si myslím, že ze sportovního hlediska by se mělo jít výš, jak pro motivaci vlastní, tak pro motivaci ostatních týmů. Zároveň rozumím rozhodnutí vedení z tohoto června, které se po určitých zkušenostech z minulosti rozhodlo postup neakceptovat. Sám jsem stál v divizi v bráně v Jirnech, kde jsem čelil čtyřem penaltám za zápas. To je přeci jen zkušenost, po které člověk příliš netouží, aby se opakovala. Z tohoto pohledu jsem vedení rozuměl.