Jardo těch zranění už musíš mít plné zuby co?
Při operaci na podzim 2008 mi dělali čéšku, nápravu zadních křížových vazů, začištění chrupak, prostě kompletní servis. Myslím, že asi v koleni nemám nic, na co by nesáhli. V obavě o koleno jsem pak přetížil to druhé a bylo zle.

Včera si však nastoupil do přípravy s béčkem, jak se cítíš?
Věřím, že už mi dají zdravotní patálie na čas klid. Už je na čase! Doufám, že tento půlrok si užiju už fotbalu.

Před zraněním si byl hráčem kopaninského áčka, teď jsi v kádru béčka. Pošilháváš ještě po návratu do prvního týmu?
Jsem realista, věk nezastavím. Je mi 36 let, teď budu rád když se vrátím a budu kopat bez výpadku za béčko. Navíc jsem se zranil když bylo ještě áčko v přeboru, mezitím však postoupilo do divize a ty nároky na hráče už jsou zase jinde. Přišli noví hráči, mladí kluci, bylo by to krásný, vidíme například Oivinda Giila, který hrál na podzim i za áčko a výborně, ale jsem realista. Navíc také béčko postoupilo do 1.A třídy, což je pro mě ideální soutěž po tom zranění. Budu rád když budu moc fungovat a dál se uvidí.

Jak se cítíš po první tréninkové jednotce?
Byl jsem spokojen. Těžký terén, sníh, namrzlo, malé hřiště, což není pro mojí postavu ideální, ale v pohodě. Myslím, že to půjde. Naskočil jsem mezi fajn kluky, všechny je znám, je tam pár nováčků, kteří dobře zapadli a kvalita obrovská.

Co kvalita v útoku? Nemáš obavu z té konkurence?
Bude to hodně těžký to je jasný. Všiml jsem si, že fantasticky funguje spolupráce s áčkem a všichni kluci co chodili na podzim z áčka byli výborní. Myslím, že Kopanina B by mohla hrát jen útoku s obranou a zálohu vynechat... (smích). Ať nastoupí kdokoliv z útočníků, soupeř si musí dát velký pozor. Navíc každý může hrát s každým, výborně se doplňují. Je tu však zkušený trenér a dlouhá sezóna, určitě se na hřiště každý dostane. Nemám obavu, naopak se těším.

Že si zahraješ s Oivindem Giilem, Bohoušem Strnadelem, Standou Trojanem...
To je jasný, se všema jsem kopal, takže žádné novum a hraje se s nimi fantasticky. Například Oivind drží míč déle, ale pak umí fantasticky přihrát do góla nebo milimetrově odcentrovat. Bohouše není třeba komentovat, to je mašina na góly a Standa je také výborně vybavený fotbalista. Na takové parťáky se člověk musí těšit. Ale nejsou to jen oni. Z áčka na podzim naskočil Honza Horák, Honza Slaboch, David Průša a další. Kopanina by mohla v útoku postavit čtyři výborná mužstva, to je radost koukat.

Jsi překvapený umístěním Kopaniny B na prvním místě 1.A třídy? Je to nováček!
Spousta lidí okolo říkala, že Kopanina dole hrát nebude a bude záležet jak bude fungovat spolupráce s áčkem. Ale že bude první, to asi nečekal nikdo. Já však v 1.A třídě působil dlouho a při znalosti situace na Kopanině mi bylo jasný, že bude hrát hodně nahoře. Kvalita širokého kádru je velká a vždy se podaří sestavit jedenáctku, která když není výborná, tak je zcela konkurenceschopná ostatním týmům.

Ty jsi na podzim působil v Nebušicích. Bohužel moc jsi toho neodehrál kvůli zranění. Byl jsi tam už podruhé na půlroku, to první angažmá bylo mnohem vydařenější.
Když jsem šel pomoci Nebušicím před dvěma lety, bylo to hodně podobné, akorát mě nelimitovaly zranění. Také nelze zapomínat, že se od té doby vyměnili dva trenéři. Já tam šel za Jardy Linharta, mezi námi byla maximální důvěra, oba jsme věděli co od sebe můžeme čekat. Navíc mým parťákem v útoku byl Stráňa (pozn.red.: Stránský) a spolu jsme mohli hrát poslepu. On dal tuším devět, já osm gólů. Sedmnáct branek, to byly více než dvě třetiny gólů celého mužstva. Myslím, že kvalita kádru tedy byla daleko vyšší, kluci byli sehraný, věděli o sobě. Sice kádr byl uzoučký, bylo tam dvanáct hráčů, kteří mohli kopat, pak ti další už nebyli hráči do základní sestavy.

A jaká byla siuace teď?
Trochu jiná, tak hlavně já jsem se ve druhém zápase zranil. Už v konci přípravy mě trochu trápil kotník, tak jsem nenaskočil do prvního zápasu, pak druhý jsem odehrál celý, vedli jsme, odehráli ho dobře, ale v závěru jsme dvěma hloupými góly ztratili celý zápas. Navíc já se zranil, po zápase jsem odjel autem a když jsem z něj doma chtěl vylézt, nemohl jsem se na nohu postavit. Pak jsem absentoval. Situace byla trochu jiná i v tom, že dnes je v Nebušicích trenérem Pepích Pechr, bývalý výborný fotbalista a dnes hodně dobrý trenér, dříve pracoval v Kladně s mládeží a i v Nebušicích sází hodně na mladé. Tím je řečeno vše, ta důvěra ve mě byla jiná než dříve.

Zpátky na Kopaninu, jsi výborný běžkař. Jak se těšíš na soustředění do Čenkovic?
Já se strašně těším. Už jsem tam byl jednou s áčkem. Krásné místo, parádní chata Bohemika, kvalitní běžkařské tratě. Myslím, že si dáme dobře do těla a také bude čas utužit kolektiv.

V áčku ti prý nikdo nestačil?
Tak dobře se držel Míša Buzek (smích), který to v závěsu dřel klasikou a také bez namazání Mejdži (pozn. red.: kouč Pavel Mejdr), ten nás také málem dojel když jsme se s Míšou fotili s panoramatem Kralického Sněžníku... (smích).

Očekáváš v béčku větší souboj?
Tak mám informace, že tam je řada dobrých běžkařů. Zatím jsem své soupeře na běžkách neviděl, ale Oivind Giil bude asi hodně silný, vždyť Norově se rodí s lyžemi na nohou, otázka jestli Oivind měl sjezdovky nebo běžky. Také Jirka Švarc je prý velký bojovník, no uvidíme. Moc se těším, zasportujeme, pěkné prostředí, co víc si přát, snad lepší sníh než na Strahově při Tour de Ski...

Po zimní přípravě přijde jaro. Věříš, že už ho strávíš na hřišti?
Už je na čase. Když vidím, že Patrik Berger včera skončil s fotbalem a měl stejné problémy jako já, musím být ve střehu. Vždyť s Páťou jsem začínal v přípravce Sparty. Věřím však, že na hřišti ještě strávím dost času.