Úvod zápasu ale patřil domácímu FC Tempo, které se už v šesté minutě dostalo do vedení. Po souboji v pokutovém území skončil na zemi Trajhan a sudí Wulkan po pár sekundovém rozmýšlení pískl penaltu. K ní se postavil faulovaný hráč a nedal Matějkovi šanci. To ještě více nabudilo útočné choutky domácích, ale netrvalo dlouho a bylo vyrovnáno. Na parádně kopnutý roh Hovorky si ještě lépe naběhl Krejčí a ukázal, že gólového obránce tohoto jména má v sestavě nejen pražská Sparta - 1:1.

Vedení mohlo znovu získat Tempo, kdy střílený centr Trajhana gólman Přední Kopaniny jen vyrazil, ale domácí míč do sítě nedotlačili. Na druhé straně se dral do šance kanonýr Urban, ale jeho zakončení stihl zablokovat Hampapa. Hostující Zelenka pak pálil nepřesně.

Domácí odpověděli ránou Rakušana po přihrávce Trajhana, ale ani v tomto případě se míč mezi tři tyče nevešel. Klíčový moment přišel pět minut před půlí, kdy kapitán Tempa zajel ve středu pole do Asada, jenž se s bolestnou grimasou svíjel na trávníku. Sudí Wulkan tasil červenou kartu a domácí šli do deseti.

V tu chvíli se obrázek hry změnil. Dosud živější Tempo muselo ubrat plyn a hlavně se soustředilo na pozornou defenzivu. Z ní chtělo vyrážet do nebezpečných kontrů, ale moc se k nim nedostávalo. 

A otěže duelu převzala Kopanina, která se dostávala do šancí. V 56. minutě dělovku Ptáčka vyrazil gólman Pacovský, dorážce Urbana pak scházela přesnost. V 68. minutě další ránu Ptáčka vytáhl brankář Tempa na rohový kop. O pět minut později byl hbitý hráč Přední Kopaniny odměnen za obětavost, když se vrhl po dlouhém míči Zelenky a v pádu jej usměrnil do sítě.

V tu chvíli byli hosté k výhře o pořádný kus blíže. Pojistku tříbodového zisku měl na noze střídající Bradáč, ale gólman Tempa opět báječně zasáhl. O pár desítek sekund později už ale bylo s Tempem zle, když se trefil po centru Hovorky kanonýr Urban a Kopanina vedla 3:1.

Skóre pak vyšperkoval parádní trefou Ptáček po přihrávce Zelenky, když se zbavil bránícího Havlíčka a jeho povedená rána skončila v horním rohu branky.

Ptáček dvěma vstřelenými góly zaoukrouhlil svou bilance v této sezóně na deset, Urban má 14 a posune se na druhé místo pražské střelecké tabulky za vyšehradského Heřmana a pro Krejčího to byla premiérová branka v tomto ročníku.

Kopanina jako první tým v letošním ročníku přeboru dosáhla na hranici 40 bodů. V tabulce se modročervení vrátili zpět na první místo, protože Vyšehrad nečekaně zaváhal doma s Kolovraty 0:2. Kopanina má náskok jednoho bodu na Vyšehrad a čtyři na třetí Tempo. Za týden přijede na stadión U Drahušky Slavoj Podolí. Buďte u toho.

Hlasy trenérů:

Petr Vanko (Tempo): „Zápas se dělil na dvě půlky, do červené karty a po červené. Do červené karty jsme hráli velmi dobře, měli jsme to pod kontrolou. Dobře jsme drželi míč a měli dobré náběhy. Soupeř toho moc neměl kromě standardky, kterou bohužel pro nás trefil na 1:1. My jsme také festival vyložených šancí neměli, ale hráli jsme, co jsme chtěli. Byli jsme trpěliví. Po červené kartě jsme museli hrát dlouho v deseti. Bylo to náročné. Vsadili jsme na to, že to zkusíme zavřít a věřili jsme, že nám vyjde jeden brejk. Potvrdilo se i to, co jsme si o půli řekli, že Kopanina tam moc kreativních hráčů nemá, takže jsme je nechali jen centrovat ze strany, kde ty centry ale byly nepřipravené a létalo to všude možně. Bohužel ale jeden centr suprově trefili a Vojta Ptáček rozhodl. Tím bylo asi po zápase.“
Nejlepší hráč: Vojtěch Hampapa.
Daniel Vott (Přední Kopanina): „Věděli jsme, že nás čeká strašně těžký zápas, protože Tempo má výborné mužstvo a šikovné hráče. Samozřejmě jsme chtěli vyhrát, mrzí mě jen to, že jsme ve dvaceti stupních museli hrát na umělce. Tempo na to má právo, ale myslím, že k fotbalu to nepatří. Tempo na nás nějakým způsobem vlétlo, což jsme čekali. Byli aktivnější a z toho pramenila i ta penalta. V mých očích, asi se dala písknout, možná nemusela, nevím. Ali hrál balon. Chtěli jsme nechat Tempo trochu hrát a spoléhat na brejky, když tam máme rychlostní hráče po stranách, že bychom chodili do otevřené obrany. Relativně jsme nějaké šance měli, nebo pološance. Celý zápas rozhodlo vyloučení, které za mě bylo v mých očích správné, protože to jsou nebezpečné zákroky, neříkám, že úmyslný. Od té doby Tempo pro mě až nepochopitelně zalezlo a bránilo výsledek. My jsme toho využili, byla jen otázka času, kdy se to povede a naštěstí se to povedlo. Šancí jsme pak měli ještě hodně. Po vyloučení jsme na to reagovali. Vojta Ptáček šel nahoru k Urbymu a byli jsme nebezpečnější. Jim odešel střed pole, Ali tam byl v podstatě sám. Chytil se po příchodu a Mainolfi, pak už jsme byli nebezpeční ze stran, což se potvrdilo góly. A všechno korunoval Vojta Ptáček nádhernou střelou. Ta to definitivně zlomila. Zápas by byl asi jiný, kdyby Tempo hrálo v jedenácti. To nám pomohlo, ale to je chyba Tempa, že šli do deseti a nezvládli to. My jsme chtěli v tom utkání hlavně neprohrát, abychom měli ve vzájemných zápasech navrch. Za určitých okolností bych možná bral i remízu, ale takhle je to určitě lepší. Máme polštář na Tempo a musíme čekat na zaváhání Vyšehradu (pozn.: to přišlo až pár hodin po skončení utkání na Lhotce). Má velkou  sérii, ale každá série někdy skončí, tak doufejme, že i ta jejich.
Nejlepší hráč: Jakub Tržický