V sobotu časně ráno jsme přivítali na svém hřišti celek SK Uhelné sklady. Dle papírových předpokladů se dal očekávat vyrovnaný zápas s mírnou převahou hostujícího družstva. Nepříjemností určitě bylo, že A-tým přípravky hrál ve stejnou dobu svůj mistrovský zápas na Čafce a že naše jednička v brance byla na škole v přírodě.

První poločas byl celkově vyrovnaný. Byl vidět spíše bojovný fotbal s nepřesnostmi na obou stranách. Do první obrovské šance se dostal v polovině poločasu Petr Jareš, který trefil pouze brankáře "Uhelek". Občas se zdálo, že se někteří naši hráči ještě probouzejí. To se plně ukázalo při obdržené brance. Hráči po soupeřově autovém vhazování netrefili míč, poté obrana zaspala a jeden z protihráčů čelil Filipovi tváří v tvář. Bohužel se nemýlil - 0:1. Po chvíli mohlo být ještě hůř, když se špatně domluvil náš brankář s obránci. Ale poté skvělým zákrokem podržel svůj tým. Když ani Dáda nedokázal důrazně zakončit svůj dravý průnik, skončil poločas s jednobrankovým mankem.

O poločase proběhla důrazná domluva a hlavně hecování, protože prohrát vyrovnaný zápas na domácí půdě by byla velká škoda.

Ve druhé části utkání existovalo na hřišti už jenom jedno družstvo.:Přední Kopanina! Zvýšeným pohybem útočníků a záložníků a důrazným přistupováním našich obránců jsme téměř nepustili soupře na naší polovinu. Filip si málem ukousal rukavice nudou (pozn. otce).

Z našeho tlaku se zrodily rohy, které zahrával Petr Jareš. Po jednom z nich prošel míč před branku a tam si ho srazil do vlastní sítě jeden z obránců Uhelek, 1:1. Po vstřelené brance propukla euforie. Tlačili jsme se víc a víc před branku soupeře, ale střelba scházela. Asi 4x za sebou jsme mohli vystřelit z prostoru vápna, ale místo toho přišla další zbytečná klička nebo přiťuknutí. Trenér se mohl uřvat. Jeho pokyn: "STŘÍLEJ!!!" vyslyšel až Jakub, který vystřelil pomalou, ale umístěnou střelu k tyči zpoza vápna. Gól, 2:1!

Do konce zápasu zbývalo 10 minut. Poté se snažil trenér uklidnit své hráče, ať zbytečně neriskují. Ale kluci byli furt hladoví a hnali se za vítězstvím. Drželi jsme míč po většinu na svých kopačkách a nepouštěli jsme hosty do závěrečného tlaku. Naopak. Vojta důrazným doražením míče do branky korunoval svůj skvělý výkon, 3:1. V poslední minutě se ještě dostával do úniku Dáda, ale po sprintu skoro přes celé hřiště už mu nezbyly síly na zakončení.

Výhra 3:1 byla nakonec spravedlivá. Kluci si jí zasloužili za vynikající týmový výkon, za bojovnost a píli, především ve druhé půli.