Fotbalisté FCPK vstoupili do utkání aktivněji a zejména v první půli si dokázali vytvořit několik slibných příležitostí. Jenže jejich největším problémem byla koncovka, která nakonec rozhodla o výsledku celého zápasu.

První velká šance přišla ve 26. minutě. Bradáč sice nepřesnou přihrávkou našel obránce, od něho se ale míč šťastně odrazil k Turečkovi. Ten se pokusil přehodit vyběhnutého brankáře, jenže jeho pokus neměl dostatečnou výšku ani razanci, a gólman tak bez větších potíží zasáhl.

Po půlhodině hry bylo zřejmé, že FCPK má více ze hry a působí jistěji v kombinaci. Přesto to byli hosté, kdo byl střelecky aktivnější. Domácí mohli jít do vedení ve 36. minutě, kdy Veleba vyslal za obranu opět Turečka. Ten sice dokázal překonat brankáře, ale jeho slabší zakončení nestihlo doputovat za brankovou čáru, protože zasahující obránce na poslední chvíli míč odklidil.

Po změně stran přišel i kontroverzní moment. V 50. minutě zahrál obránce Ostrova ve skluzu ve vlastním pokutovém území pravděpodobně rukou, rozhodčí však penaltu neodpískal. Další velká příležitost domácích přišla v 59. minutě. Urban vyslal po křídle Adzuua, který přihrávkou pod sebe našel Velebu. Ten měl před sebou odkrytou branku, ale svou střelu poslal jen těsně vedle.

A tak přišel trest. V 71. minutě se po přetaženém centru z levé strany ocitl na zadní tyči zcela osamocený Nýber a z první otevřel skóre. O osm minut později se situace téměř opakovala – další centr z levé strany tentokrát našel hlavu střídajícího Novotného na penaltovém puntíku, který zvýšil na 0:2.

V závěru utkání se ještě pokusil o snížení Kučera, jeho střela z hranice vápna však skončila těsně nad břevnem. FCPK tak doplatil na neproměněné šance z první půle a z utkání nakonec odchází bez bodu. Další zápas čeká FCPK pražské derby. Pojedou na hřiště prvního Újezdu Praha 4.

 

Hodnocení trenéra - Pavel Mejdr:

Po prohře 2:0 se mi to hodnotí těžko. Myslím si, že 75 minut jsme byli ve hře a sahali jsme po bodech. Vytvořili jsme si tři obrovské šance, které jsme bohužel neproměnili, a pak přijde situace, která se ani nedá nazvat vyloženou šancí – centr ze strany, který jsme měli zvládnout. Nezachytili jsme hráče, balón nás přeletěl a soupeř zakončoval úplně sám. To je prostě chyba.

Je samozřejmě pozitivní, že se zlepšujeme, že nás soupeři chválí za rozehrávku od brány a za herní projev, ale když prohrajeme 2:0, tak je to k ničemu. Na druhou stranu jsme věděli, do čeho jdeme. V přípravě jsme dostávali velké příděly a dělali obrovské chyby. Dneska už takové góly nedostáváme pravidelně, ale mrzí mě, že inkasujeme z věcí, na které se zaměřujeme v tréninku – třeba právě bránění centrů. Evidentně tomu musíme dát ještě víc.

Co se týče zakončení, tam už je to hodně o hráčích. My je můžeme připravit, můžeme na tom pracovat, ale tu finální situaci musí vyřešit oni sami na hřišti. Dneska ty šance byly opravdu velké. Pozitivní ale je, že se do nich dostáváme. V minulém zápase jsme končili třicet metrů před bránou, teď jsme akce dohrávali a byli jsme nebezpeční, jen nám chybí gól.

Dneska ale nemůžu říct, že by někdo vyloženě propadl. Kluci splnili to, co jsme po nich chtěli, i na pozicích, na které nejsou zvyklí. Výkony jednotlivců byly solidní, i když chyby při gólech nás srazily. Na tom budeme dál pracovat.

Co se týče dalšího zápasu na Újezdě, bude to zase něco jiného. Menší umělka, jiný styl hry, ale zároveň rovnější povrch. Musíme se na to dobře připravit.

A i přes výsledky nic nevzdáváme. Pokud existuje teoretická šance, jdeme si za tím dál. V kabině necítím žádný problém. Všichni vědí, že ten proces bude trvat a že začátky budou těžké. Dneska se ale znovu ukázalo, že cesta, kterou jsme si nastavili, může fungovat i proti silným týmům.