V Kolovratech jste vyhráli 3:1, ty ses dvěma góly výrazně podepsal pod obrat. Jaký to byl zápas z tvého pohledu? Jak bys ho zhodnotil?

Nejdřív jsme hráli takový ten náš průměr, ale Kolovraty jsou dobrý tým, takže na nás naskočili. My jsme neproměnili hodně šancí, měli jsme hodně gólovek, víc než oni, ale oni tu svoji dali, my jsme nedali nic. A v poločase jsme se semkli, začali jsme hrát líp, skočili jsme na ně a proměnili jsme to. Otočili jsme zápas úspěšně.

 

Soupeř šel těsně před půlí do vedení. Co se řešilo v kabině o přestávce?

Nám nedařilo, což byly časté ztráty míče a neproměňování šancí, ale snažili jsme se neřvat, nesundat hlavu dolů, snažili jsme se povzbudit, jít na ně. A taky to vyšlo, takže hned na začátku druhé půle jsme šli do nich od první minuty druhého poločasu, takže bylo jasný, že jsme zaskočili.

 

Trenér po utkání vyzdvihl nejen tvoje góly, ale i tvou práci bez míče a souboje. Byl to jeden z těch nejlepších výkonů v sezóně?

Tak určitě nebyl špatný, snažíš se prostě, kdykoliv ti tam nepadne šance, když nedáš gól, což je ten cíl pro útočníka, tak musíš to dohnat někde jinde. Takže v těch soubojích a připravit to pro ostatní, tam si to snažíš dohnat. A potom, když se teda přidají ty góly, tak to je to nejlepší. Když se to pak sejde, tak to je dobrý výkon.

 

Stejná otázka, kterou dostal Štěpán Hájek: je pro útočníka se dostat do šancí anebo dávat góly?

Záleží, pro jaký typ útočníka. Když máš víc tu typickou devítku, která je nahoře, tak pro něj je spíš důležitý si najít ten dobrý prostor a potom chladnokrevně zakončit. Ale když máš někoho víc technického, co si to vytváří individuálně, tak pro něj je spíš těžší dát ten gól, protože si to musí získat, najít a potom to dobře udělat.

 

Ty jsi od mládí spojen s Kopaninou. Ale zároveň jsi několikrát přecházel mezi Kopaninou a Motorletem. Jak to celé zpětně vnímáš a hodnotíš?

Tak určitě mi to hodně moc dalo. Naučil jsem se strašně moc i tady, protože tady mě naučili milovat fotbal. A potom na Motorletu jsem se jenom učil víc a víc. Naučil jsem se toho co nejvíc. A potom, když jsem přišel zpátky do Kopaniny, tak už jsem jenom mohl využít to, co jsem se naučil, a hrát pro radost.

 

Daly ti přesuny i něco po lidské stránce?

Jo, určitě. Našel jsem hodně nových kamarádů. Naučil jsem se jít do nového kolektivu - samozřejmě je to těžké. Taky pořádně docenit, když je ta kabina zdravá a všichni jsme na jedné lodi, než když je to víc roztrhaná. To hrozně moc dá i tomu výkonu všech. Když stojíme za sebou a pomáháme si, tak to je velká část toho, proč se vyhrává.

 

Máš 15 gólů za 19 zápasů. Jsi nejlepší střelec dorostu a zároveň čtvrtý nejlepší střelec ligy. Čekal jsi jakou sezonu potom po zimě?

Chtěl jsem to určitě zlepšit. Říkal jsem si, že po té první půlce musíme něco změnit, protože jsme hodně zápasů prohráli a zas tolik gólů jsem nedal. A potom s příchodem i nových hráčů, jako Mára (Novobilský) a Tobi (Sixta), tak si to víc sedlo. Byli jsme víc na míči, hráli jsme lepší fotbal. Asi jsme do toho víc dostali. Potom, když se začínají dávat góly, tak se to rozjede. A potom se to jen balí a kupí se to na sebe. A pak připadají další. Nejtěžší bylo se rozstřílet a to mužstvo pak jen jelo

 

Jsi známý jako výborný hlavičkář. Je to něco na čem cíleně pracuješ, anebo je to pro tebe něco přirozeného?

Mně to spíš přirozeně přijde, protože s mojí výškovou výhodou je to takový, když přijde dobrý balón, musím si to najít a potom to dobře trefit, razantně. A když takhle mi dají kluci pár balónů do vápna za zápas, tak je to problém pro ty soupeře, protože je těžké mě krýt, když mám o hlavu víc. A většinou to tam padne, tak mám hodně gólů hlavou.

 

Letos jsi měl dva starty za B-tým, byla to vždy plná minutáž. Jaké to bylo a jak bys to srovnal s U19?

Byla to pro mě obrovská čest a hodně mě to bavilo. Béčko je určitě více silové a soubojové než dorost, což mi celkem sedí.

 

Můžeš hrát i stopera. Kdyby přišla nabídka z první ligy na stopera a z nižší na útočníka, co by u tebe převážilo?

Dávat góly je nejlepší pocit, co můžu mít. Dřív na Motorletu jsem byl obránce, takže tam jsem se naučil dobře bránit. Taky mi to nevadí, oboje by bylo super, takže asi bych si vybral tu lepší ligu a hrát cokoliv by mi šlo a bavilo mě.

 

Bratr to má taky stejně…

Jo, brácha byl taky útočník, ale potom byl na stopera. (Kde by sis představil hrát s bráchou?) Kdybych hrál s bráchou, tak brácha by byl asi stoper, protože on je v tom fakt výborný. Já bych byl spíš na hrotu a chodil bych do těch šancí a dával góly.

 

Tvůj bratr působí v Dukle B. Jak blízko jste byli k tomu, aby jste si spolu zahráli?

Byl jsem s nimi na jednom tréninku. Když jsem teď párkrát chodil na tréninky na Duklu s devatenáctkou, tak mi byl nabídnutý jeden trénink za béčko a on tam byl. Takže jsem měl tu čest si s nimi zahrát. Ale ta úroveň je teda neskutečná. Ale brácha mě hledal, dával mi balóny, věřil mi. Užil jsem si to a bylo to super. Fungovalo nám to.

 

Řešíte s bratrem, tátou nebo mámou fotbal doma?

Pořád. Když jsme doma, tak jediný skoro, o čem mluvíme, je fotbal. Jediný, co řešíme, je to, kdo hrál, kde hrál, jak hrál.

 

Kdo je největší kritik? Táta?

Asi táta. Táta nejvíc na to kouká s nadhledem. Nejvíc nám radí. Nejvíc na to kouká s odstupem. Takže taky o tom asi nejvíc ví. My samozřejmě něco řekneme, když to hrajeme. Ale on je největší „rádce“.

 

Jak náročné je skloubit režim Kopanina/Dukla během týdne?

Když to máme zkombinovat se školou, tak je to docela náročné. Mám dlouhou školu a vždycky jdu hned potom na trénink. Takže když mám nějaký den volný, tak si to musím vždyckyužít. Ale vyhovuje mi to. Já jsem rád, že mám plný program. Můžu jít každý den na fotbal. To je jediné, co mě baví.

 

Kde studuješ a kam plánuješ jít?

Studuji na Gymnáziu Nad Štolou. Jsem ve druháku. Asi něco podobného co má brácha. Vypadá spokojeně, takže nějakou ekonomku.

 

Nemáš přítelkyni, hraje to taky roli v tom, že se teď hodně soustředíš na ten fotbal?

(Směje se) Určitě, určitě, samozřejmě. Tak kdybych měl přítelkyni, tak musím řešit miliony jiných věci. Částečně proto ji i nemám.

 

A hledáš, nehledáš?

Rozhodně hledám. Jsem otevřený nabídkám (IG: skalnik.ondra).

 

Cestování s kamarády. Kde se tahle záliba vzala, a máš nějakou tradici?

Ne, když se sejde dobrá grupa, tak prostě většina lidí ráda cestuje. Takže většinou to padne ode mě - nějaké nápady, jestli nechcete jet někam do zahraničí. Prostě užít si to, a když se to sejde, tak se to sejde.

 

Nejhezčí místo, které jsi navštívil?

Nejhezčí bylo asi, když jsme byli s rodiči, když jsem byl malý, ve Španělsku. To jsem si strašně užil. To jsme byli v Barceloně a tam se furt hrál fotbal. Hráli jsme tam na pláži a chodili jsme po Barceloně a byli jsme i na stadionu. Na Camp Nou to bylo neskutečný, tam to bylo nejkrásnější, co si pamatuju. A ještě Kopča samozřejmě.

 

Komu fandíš ve fotbale?

Realu Madrid.

 

Tvůj nejoblíbenější hráč?

Všech dob? Ronaldo.

 

Je to nějaký tvůj vzor? Myslíš si, že jsi jemu dost podobný hráč?

Záleží, v jakém bodě jeho kariéry. Teď už ke konci bych řekl, že klidně i typologicky ano. On už jak nemá tu rychlost, tak musí víc hrát jako typická devítka, což jsem spíš já. Dřív byl rychlejší, měl víc kliček. Což mě taky samozřejmě baví, proto hraju fotbal. Ronaldo typologicky, teď když ho vezmu, tak asi on. Víc boxový.

 

Jaký typ tréninku tě nejvíc baví?

Herní, určitě. Co nejvíc herní. Ať to napodobí tu zápasovou situaci. Řeším ty situace hlavou, instinktem, než musím přemýšlet, co musím vlastně dělat. Tak to je pro mě nejlepší, ta hra nejvíc.

 

Jaká je tvoje nejoblíbenější klička nebo fotbalový trik? Nebo je některý, který by ses chtěl ještě naučit?

To je dobrá otázka, protože já mám vždycky nějakou jinou v jiném období. Většinou vidím někoho udělat něco, nebo něco udělám omylem, a potom se to začínám učit líp a začne mě bavit nějaká jedna klička, kterou dělám v nějakém období. Potom zase mě začne bavit nějaká jiná. Nějakou kličku, co bych se chtěl naučit? Nevím. Kdybych udělal přes někoho rainbow flick, to by bylo asi nejlepší.

 

Nějaký hráč, který tě teď baví ve fotbale? Na kterého rád koukáš?

Asi Lamine Yamal. Na něj vždycky, když má balón, tak se prostě dá koukat. To je nádherný. Vždycky vymyslí něco, co nikoho jiného ani nenapadne. (Zajímavé, že to říkáš jako fanoušek Realu). Na Real se teď moc nedá koukat.

 

Začíná Mistroství světa. Kde si myslíš, že skončí Česko a kdo bude nejlepší střelec?

Tak nejlepší střelec bude za mě Páťa Schick. A skončíme... Tak samozřejmě musím říct ve finále asi. Vyhrajeme to celé nad Argentinou.

 

Na penalty?

Penalty Argentině docela jdou, takže spíš bych řekl gólem Schicka v poslední minutě.

 

Máš někoho oblíbeného kromě Česka?

Fandím Portugalsku. Kvůli tomu, že mají sympatický tým, dobře se na ně kouká a ještě tam je Cristiano.

 

Top 3 hlášky z kabiny, od trenérů nebo ze seriálu?

No tak, to je výborná otázka. To není, že musím vymyslet, které, to je spíš, že musím vymyslet, které ne. Tak top 3 musí být určitě... „To není holka ani kluk“, to je prostě nejlepší. To říká tréňa pořád, ta je super. Co tam mohlo být? „Kopštros“, jasně, samozřejmě. V našem týmu velmi početná hláška, prostě říkáme to furt. Pořád to kopem na pole, tak Kopštros. A třetí? „Parodie na fotbal“. To musí být.

 

Nejlepší jídlo U Drahušky?

Smažák. Smažák s hranolky a s tatarkou. (A když jsme u toho jídla: kebab s hranolky, anebo v tortille?)  Kebab v tortille určitě.

 

Kdo je největší bavič v dorostu?

Největší bavič? Asi Mára. Já nevím, Mára Novobilský. Mára „Ruleta“, ten je výborný.

 

Když si sedneš, dokážeš si představit někde sebe za pět let?

Kdybych si měl představit sebe za pět let, tak bych asi hrál profesionálně nějakou nižší nebo zahraniční soutěž. To bych byl nejradši. Měl bych to prostě nějak srovnaný, měl bych kde bydlet. Asi něco takového.

 

Cílová destinace?

Asi Španělsko nebo Německo.

 

Není Španělsko moc technický fotbal na normální devítku?

Právě proto jich je tam málo. Třeba Real nemá teď těžkého hroťáka, takže to by mohlo jít.

 

OK, Real Madrid to označíme. Jaké je tvoje největší guilty pleasure?

Guilty pleasure? Dva kebaby po sobě. Vždycky když mám hlad, tak dám dva kebaby prostě. Po tréninku, po gymu, prostě kdykoliv. Nebo dva smažáky U Drahušky po sobě.

 

Kolikrát týdně trénuješ?

Teď kdybych jsem to měl spočítat... Čtyřikrát týdně právě.

 

Dvakrát fotbal, dvakrát gym?

Ne, čtyřikrát fotbal. Ale máme to zakomponované, když máme občas silový trénink. Občas nějaký „MMA“ trénink nebo něco, co není na hřišti. Tam se víc trénují ruce než technika.

 

Čeká vás poslední zápas proti Zbraslavi. Pořád můžete být dokonce šestí. Je to něco, co byste asi neočekávali před začátkem jara?

Před začátkem jara asi určitě ne, protože jsme byli dost v špatném místě. A příprava nevypadala nějak, že bychom do toho měli super vlítnout, protože hodně lidí bylo na dovolených a docházka na trénink taky nebyla zase tak velká. Teď už, když vidím, jak jsme hráli jaro, tak si říkám, že určitě bychom to měli dotáhnout až do konce.

 

Co byla hlavní změna toho jara proti podzimu? My jsme dělali článek do kopaninských listů, kde jsem to rozepisoval. Vy jste na podzim získali 12 bodů z 36, teď máte 21 z 33 a máte zápas k dobru. To je skoro dvojnásobek bodů. Co stojí za tím zlepšením?

Tak velká část budou určitě noví hráči z lepších týmů. Na stoperu máme jistotu Máru (Novobilského), na prostředku máme jistotu Tobiho (Sixtu). Ten tým, když má silnou osu, tak funguje líp, má se o co opřít. A potom i ti, kteří už hráli předtím, hráči, co jsou tady déle, tak si můžou víc zahrát, můžou si víc dovolit, když se mají o koho opřít.

 

Vy jste tam měli vlastně šňůru pěti zápasů, kde jste vyhráli, až pak jste narazili na lídra a už asi šampiona ligy Tempo B, kde jste bohužel prohráli 2:1.

Jo, to byla fakt škoda. To jsme hráli doma, počkali jsme si na ně, oni se hledali celou dobu. Dali nám dva góly, protože jsme taky neproměňovali šance. Ale na začátku druhé půle jsme docela převzali iniciativu a tlačili jsme, oni nevěděli, jak na to reagovat. Dali jsme gól, dal jsem gól, a byli zaskočení. Bohužel potom jsme tak nějak povolili. To bylo 0:1, potom jsem dal na 1:1. A potom, když jsme je měli dorazit, jsme trošku upustili a nechali jsme se dorazit na 1:2 úplně zbytečně.

 

Jak bys ohodnotil týmovou a svoji sezonu 1-10?

Týmovou tak 7–8, řekněme 7,5. Samozřejmě nejsme top 3, ale udrželi jsme to, což je hlavní. A moji tak 8. Můj cíl byl aspoň víc než deset gólů, což jsem splnil. A povedlo se nám to udržet, což je za mě úplně nadprůměrný úspěch.

 

Možná půjdeš s devatenáctkou Dukly do letní přípravy. Je to nějaký tvůj cíl nebo sen si jednou zahrát za Duklu?

Jo, určitě. Můj strašný sen je zahrát si za Duklu. To je prvoligový tým. Teď už ne, ale samozřejmě zahrát si za Duklu, to už je taková úroveň, že tam se dostat...

 

Pomůže ti to, že tam půjdeš s Tobíkem (Sixtou)?

Určitě. S Tobíkem by to bylo skvělý. Jsme kámoši od mala a ještě kdybych měl v týmu někoho, kdo mi pomůže začlenit se do kolektivu, tak bych byl víc v pohodě. To, že bych tam byl s Tobíkem, by bylo skvělý. To by byla paráda.

 

Kdy vám začíná příprava?

Dukla už začíná na začátku července, což je fakt brzo. (To je vlastně za měsíc.) Takže to bych si trošku zkrátil prázdniny, ale zase bych se dostal víc do tempa. (Dokážeš obětovat prázdniny, abys měl šanci se dostat do Dukly?) Určitě. Stoprocentně. (Dobrý mindset.) Fotbal je ta priorita.