Pojďme rovnou k poslednímu zápasu se Slaným. V půlce hry jsi šel na hřiště za stavu 0:4 a během pár minut jsi dal dva góly. Vrátil jsi tým zpátky do hry. Co se v tu chvíli změnilo v přístupu s tvým příchodem?
Myslím si, že z naší strany se toho moc nezměnilo, spíš soupeř trochu polevil. Dal jsem dva góly, ale nebylo to ani tak po jejich chybách, spíš z toho, že ubrali v tempu. (pozn. Když jsme dělali rozhovor se soupeřem, říkali, že už si mysleli, že to mají v kapse, a pak jsi přišel ty.) Upřímně to ale pro mě nebylo jednoduché. Šel jsem na hřiště za stavu 0:4 a v tu chvíli jsem z toho nebyl úplně nadšený. Ani se mi tam nechtělo.

Dal jsem dva góly Psárům. To je moje poslední výhra tady, jak za áčko, tak za béčko (otočka 3:2). Od té doby jsme nevyhráli a upřímně si nepamatuju, že by se mi to někdy takhle protáhlo. Popravdě ale nevím, co přesně s tím dál. Mám pocit, že jako tým jsme teď trochu svázaní a chybí nám větší klid a sebevědomí v některých situacích. Není to jen o jednom faktoru, spíš se to sešlo víc věcí najednou. U některých věcí to chce asi čas, aby si to sedlo a aby se víc sladilo to, co po nás chce trenér, s tím, jak se na hřišti rozhodujeme.

Myslíš, že je to i tím, že se hráči bojí udělat chybu?

Určitě. Nejsou to špatní fotbalisti, ale když se něco nepovede, tak je to v téhle situaci svazuje. Nemají odvahu něco vymyslet.

Já si myslím, že bych měl být jeden z nich, ale povahově to tak nemám. Nemám to v sobě.

Jasně. Kluci to ode mě už párkrát pocítili. Ale myslím si, že v naší situaci by s tím momentálně nic neudělal ani kdovíjak uznávaný trenér.

Měl jsem to na noze, ale netrefil jsem to. Ale myslím si, že bychom si to ani nezasloužili. Za to, co předvádíme, bohužel je spravedlivé, že soupeř vyhrál. Na druhou stranu tohle je věc, na které se dá stavět.

Všichni už víme, že o nic nehrajeme. Bohužel jsme to ztratili už dřív. Ale jdeme každý zápas vyhrát a zlomit ty nepříznivé výsledky.

Určitě. Máme hodně zraněných hráčů jak v áčku, tak v béčku. Musíme si tak pomáhat dorostem a půjčovat hráče z céčka. Jediným pozitivem této sezony je právě dorost. A myslím si, že je super i to, že se ti kluci postupně aklimatizují v áčku. Aspoň si to osahají a zjistí, do čeho jdou. Přechod do dospělého fotbalu je úplně jiný svět.

Fotbal beru pořád hlavně jako zábavu. Kdybych ho bral opravdu vážně, asi bych dneska nebyl tady. Myslím si, že s tím, co umím, a kdybych nebyl flákač, mohl bych být někde jinde.

Hodně. Hlavně vůči rodičům mě to mrzí. Nemohl jsem jim vrátit ten čas a všechno, co do mě investovali – ty cesty a všechno kolem. Bohužel jsem tak promarnil svoje nejlepší období. Měl jsem navíc i dost problémů s trenéry a ono se to pak všechno sečte.

Pro mě je každý zápas stejný a každý soupeř stejný. Buď to tam dotlačím, nebo ne.

Snažím se hodně pomáhat útočníkům. Když vidím chybu, snažím se jim vysvětlit, jak bych se v té situaci zachoval já, jaké mají mít postavení a podobně. Myslím si, že kdyby kluci z dorostu chtěli přijít a zkusit si s námi zahrát, tak klidně můžou – ať se koukají, sbírají zkušenosti a vezmou si něco z toho, co jsme se naučili my. Ten přechod do dospělého fotbalu pak pro ně bude jednodušší.

Mile mě to překvapilo. Když si vezmu, co ti kluci v podstatě hrají za soutěž a jak velký je ten skok, tak mě fakt překvapilo, jak na Újezdě naskočil ten útočník (Peřina). Jo, takovej vyšší… ten tam naskočil dobře. A i v béčku, když jsem tam byl s pár dorostenci, tak vypadají hodně slušně. Myslím si, že je tam plno dobrých fotbalistů i v céčku a když se s nimi bude pracovat, tak ti kluci můžou za pár let hrát tady stabilně.

Nechci, aby to znělo arogantně, ale já si myslím, že tady už nemám co dokazovat. Spíš už chci jen předat klukům to, co jsem se naučil já. Aby tady byli hráči, kteří to vezmou za své, a já už nemusel chodit na těch 30 minut a dávat dva góly.

Je pravda, že jsme dělali rozhovor na podzim a říkal jsi, že góly dávat chceš, ale že už by to nemělo být hlavně o tobě. Jenže zatím to vypadá tak, že tady pořád nikdo jiný výrazně nevyčnívá...

Jinak je to samozřejmě těžké. Myslím si, že teď hodně vycházíme z toho, že se na trénincích věnujeme rozehrávce od branky, která nám zatím úplně nejde a máme v ní rezervy. Zároveň si ale myslím, že bychom mohli víc pracovat i na útočné fázi, protože tam se podle mě taky dá spousta věcí zlepšit a pomohlo by nám to.

Podle hodně lidí to byl váš nejlepší výkon proti Ostrovu doma. I soupeř vás chválil, že i jako poslední tým divize se snažíte hrát po zemi. Hlava byla nahoře… a pak přijedete na Újezd a dostanete 7:1. Jak je to možný?

Myslím si, že je to vždycky hodně o konkrétním soupeři. S Ostrovem jsme doma odehráli opravdu dobré utkání a podle mě i v Karlových Varech na podzim to byl z naší strany kvalitní zápas, i když jsme tam nakonec prohráli v 90. minutě. Je vidět velký posun, ale v téhle situaci je potřeba přizpůsobit se podmínkám. Na Újezdě Praha, na malé umělce, to prostě nemůžeš hrát úplně stejně jako doma s Ostrovem.

To je kvůli stylu soupeře, nebo kvůli povrchu?

Přesně tak. Tam přijedeš, soupeř je agresivní a nám to prostě nesedí. My se tam snažíme hrát fotbal, zatímco oni prakticky nic jiného než nakopávané míče a souboje nehráli.

Až jednou uzavřeš svoji kariéru, co bys chtěl, aby po Danielovi Urbanovi ve fotbale zůstalo? Jak bys chtěl, aby si tě lidi pamatovali, případně co bys jednou chtěl předat mladší generaci?

Mně bude stačit, když lidi přijdou sem k Drahušce, budou se tady bavit u fotbalu a vzpomenou si na mě. To mi úplně stačí – že jsem tady hrál a dával góly za Přední Kopaninu.

Ne, ježíšmarjá, desítka patří do každého mančaftu. Jako číslo 10 ve fotbale… já si nedokážu představit tým, který by hrál bez desítky. Třeba u Messiho jsem si to uměl představit v tom smyslu, že pro mě je to nejlepší fotbalista všech dob a taková ikona, u které by se klidně to číslo mohlo i vyřadit. Já jsem ale jen kluk z vesnice, který si přišel zahrát fotbal. Nic jsem velkého nedokázal, takže to beru úplně jinak.

Myslíš si, že když si pak po tobě tu desítku někdo vezme, že to pro něj může být tlak? Že si ji bere po tobě?

To si nemyslím. Záleží spíš na povaze toho hráče, který sem přijde, až skončím. Kdo ví, kdo to vůbec bude. Já tady sice každý rok „vyhrožuji“, že skončím, protože jsou i jiné sporty, ale vždycky se k tomu nějak vrátím. Takže je to pro mě těžké takhle říct.

Je velký skok mezi přeborem a divizí?

Obrovský. Nemyslím si, že úplně v té fotbalovosti, ale hlavně v agresivitě hry a tempu, které je tam vyšší.

Všichni doufáme, že ta výhra, nebo aspoň bod na odražení, konečně přijde. Ale upřímně, v téhle situaci je to těžké odhadnout.

Je to možná trochu zvláštní, ale cítím se dobře. Teď jsme odešli z umělky a nic mě nebolí, takže to vypadá v pohodě.

Tady jsem ho dostal. Bylo volné. Chtěl jsem devítku, ale tu měl Radim Blažek.