První otázka se přímo nabízí. I když šlo o přípravu, tak byla Přední Kopanina favoritem. Proč to nevyšlo?
„Všichni víme, že je béčko Žižkova náš soupeř v přeboru, tak jsme do zápasu nenasadili Urbyho a to mělo samozřejmě dopad. Trenér měl jasný záměr, aby si zahráli mladí proti mladým. A dal do sestavy i pár zkušenějších hráčů jako mě, Jacoba a Šimona Vika. První půle ještě byla relativně dobrá, ale stejně jsme udělali dvě chyby a soupeř je potrestal.“
A ve druhé půli bylo ještě hůř, co?
U nás se pak prostřídalo a Žižkov B měl více ze hry. Ke konci zápasu už nám docházely síly. Došlo tam ke zbytečným ztrátám míče, k individuálním chybám, a nakonec z toho byla naše porážka.
Dá se říct, že je hráč i po prohře v přípravě po takovém průběhu naštvaný či zklamaný?
„Určitě to člověka mrzí. Nestálo nás to body v přeboru, ale do turnaje ano. Já jsem typem hráče, co je naštvaný po každé porážce. Je třeba se z každé porážky poučit. A tady po Žižkovu určitě dokážeme ty chyby, co jsme udělali, dobře popsat. Je jasné, že takových se musíme v přeboru vyvarovat, tedy pokud chceme přebor i A třídu vyhrát, a to Přední Kopanina určitě chce.“
Jaký to byl zápas z vašeho pohledu, tedy z role zkušenějšího hráče…
„Určitě jsem nebyl na hřišti od toho, abych rozdával fotbalovou radost, ale abych řídil mladé kluky. Jsem tam od toho, abych na kluky hodně mluvil. Máme hodně mladý tým.“
Poslouchají mladí, dají si říct?
„Když se snažím něco říkat, vzpomínám si na dobu, kdy jsem byl v roli toho mladšího hráče já a srovnávám, jaké jsou reakce. Řekl bych, že doba je taková volnější, kdy se musí víc řvát, než to mladí dostanou do sebe. Řada mladých kluků už u nás nějakou dobu je, takže už vědí, co a jak. Pořád je ale na čem pracovat.“
Ztratili jste ale vedení 2:0, to asi nebylo nic příjemného, co?
„To nebylo. Jediné plus snad na tom je, že když už se to stalo, tak ne v přeboru, ale na zimním turnaji. Jak jsem říkal, dostali jsme hloupé góly. Po nedůrazu jsme přišli o míč, jejich hráč to vyvezl a dal průnikovku. My jsme zkusili soupeře vystavit do ofsajdu, ale zůstal nám tam pravý bek a byl z toho gól. A druhá branka padla snad v poslední vteřině první půle, pak se pískal konec. To se stát v přeboru, tak je to naše smrt… Ale jak říkám, nebyl Urby ani další zkušenější kluci. Tak mladí aspoň viděli, že přebor není žádný med. Nastavilo nám to zrcadlo.“
Řekl jste si po zápase svoje, nebo mluvil hlavně trenér?
„Trenér mluví před zápasem i po utkání. Když pak odejde, tak si k tomu něco řekneme i my zkušenější. Ale není to o tom, že bychom jen kritizovali. Nejde o to někoho srážet, jde o to mladé kluky samozřejmě i povzbudit. Řekneme si i to, co se povedlo. V šatně se mluví vlastně po každém utkání.“
Jaké to pro vás je mít po boku ve středu zálohy hráče, co hrál první velšskou ligu?
„Já jsem s ním toho hodně odehrál už během podzimu. Je to spíš impulzivní hráč. Česky toho moc nenamluví, ale když spustí anglicky, stojí to za to. Jeho se každý bojí, budí respekt. A fotbalově nám moc pomáhá, třeba při standardkách. Umí dát gól.“
Říkáte, že čeština mu ještě není vlastní. Pochytil některá slovíčka? A jak to bylo při zápisném, musel také zpívat?
(směje se) „Nějaké vtípky a taky ostřejší slova už pochytil. Myslím, že do týmu skvěle zapadl. Musím prozradit, že při zápisném zpíval taky, zkoušel to v češtině a bylo to fakt vtipný. Všichni ocenili, že do toho šel.“
Když se ještě ohlédneme za přípravou, tak start byl povedenější, ale celkově jste dostali dvanáct branek…
„Řekl bych, že první dva zápasy se odehrály výborně. Jasně, třetiligová Admira nám dala tři góly, ale tady bych ocenil, že jsme jí dokázali čtyři branky dát. A proti diviznímu FK Dobrovice se gól nedostal. Jasně, když někdo vidí, že jsme dostali dvanáct gólů, tak to není dobrá vizitka. Ale není to jen o obraně, jde to za celým týmem. Chyba vzadu je stejní, jako když se vepředu zahodí šance. Řekl bych, že se teď zaměříme na standardky, na všem zapracujeme a budeme lepší.“
Aby to nedopadlo tak, že se gólmanům nebude chtít do branky, protože dostanou ranec gólů…
„To bychom byli neradi. Oba naši brankáři jsou kvalitní.“
Fungující defenziva by měla být základem pro naplnění cílů v sezoně.
„Cíle jsou jasně dané. Priorita je vyhrát přebor. A když se povede vyhrát A třídu, bude to super. Je to ohromná motivace pro mladé kluky, aby se posunuli výš. Konec podzimu se nepovedl, ale kdyby se povedly dva postupy, byl by to fakt hukot.“
Do startu přeborového jara zbývá měsíc. Už polevuje intenzita v přípravě, to nejtěžší už máte za sebou?
„Prvních čtrnáct dní bylo fakt vostrejch, hodně se běhalo. Teď už malinko intenzita slábne a hodně se běhá s míčem. Trénujeme třikrát v týdnu. Příští týden se také nudit nebudeme. To nás čekají tři zápasy a tři tréninky. Pak už si myslím, že tam budou i nácviky některých herních situací.“
A vy se dočkáte a budete mít v týmu kanonýra Urbana. Brankáři si chválí, jaká je to radost ho sledovat, když je v šanci…
„To platí i pro mě. On když je v šanci, tak půlka přeboru ví, co udělá a stejně je z toho zase gól. On fakt v zimě maká, běhá s týmem. Všichni starší v týmu cítíme, jak ohromná šance před námi je. Vítězství v přeboru nás žene do práce, chceme to dotáhnout.“