Pojďme pěkně od začátku. Jak jste se do Česka vlastně dostal?
„Dostali jsme s partnerkou od Riverside School v Británii nabídky k práci. A do Prahy jsme mohli odejít společně, byl o nás zájem, tak nebylo co řešit. Bylo to štěstí, všechno se potkalo přesně tak, jak mělo. Prvotní byla práce. Jsme moc rádi, že to takhle dopadlo.“

Jak byly karty rozdané ohledně vaší fotbalové kariéry? Myslel jste na nějakou vyšší soutěž?
„Určitě jsem chtěl hrát fotbal, vyzkoušet české soutěže, poznat, jak v Česku fotbal vypadá. Hlavně jsem chtěl, aby mě to bavilo. Moc lidí jsem tu neznal, tak jsem začal hrát za Partisan Prague, následně se přesunul do FC Horky, no a teď jsem na Kopanině. Samozřejmě jsem myslel na to, že bych si rád zahrál vyšší soutěž. Hlavně mi šlo o to, abych si udělal pro začátek dobré jméno. Říkal jsem si, že začnu hrát v lokálních klubech, a pak se uvidí.“

V Partisanu nastupují cizinci, jak jste ale přišel jako Velšan na Horky. To není pražský tým…
„Vedle velkého fotbalu jsem začal v Praze hrát ještě futsal a jeden můj spoluhráč z futsalu hrál právě za Horky. Říkal, že by potřebovali typově hráče, jako jsem já. Byla to vyšší soutěž, tak jsem si řekl, proč ne… Šel jsem to prostě zkusit, za to člověk nic nedá.

A další zastávkou ve vaší kariéře už je Přední Kopanina. Tam jste se dostal jak?
„Pracoval jsem s Davidem McCloyem, který za Kopaninu dřív hrál. A ten se zná s Tomášem Cigánkem (předseda klubu). On nás propojil s tím, že to je v Praze, dobrá soutěž, přátelské prostředí. Přišel jsem se podívat na pár zápasů, zkusil jsem na konci června 2023 i nějaké tréninky a bylo to. Trenéři mi řekli, že mě chtějí, že začnu nastupovat za béčko a pak se uvidí. A nakonec to skončilo tak, že jsem skoro celý půl rok odehrál v přeboru.“

---

Originál článku na fotbalovém portálu www.efotbal.cz otevřete zde

---

Potvrdilo se, co jste o klubu slyšel?
„Nemůžu si ani trochu stěžovat. Od první minuty byli počínaje Tomášem Cigánkem po všechny kluky v kabině všichni opravdu velice přátelští. Zapadl jsem prakticky hned. Moc se mi líbí, jak mládežníci Kopaniny chodí podávat míče na naše zápasy, vzhlíží k nám, jdou si s námi po zápasy plácnout, zazpívat do kabiny. To jen podtrhuje atmosféru v klubu.“

S Přední Kopaninou byste si výhledově mohl zahrát i vyšší soutěž. Tým po podzimu vede krajský přebor. Lákalo by vás to?
„Podzim se nám povedl. Předváděli jsme velmi dobré výkony a v postup samozřejmě věřím a doufám, že to vyjde. Je to určitě náš jediný cíl a sám bych se moc na divizi těšil. K podzimu bych řekl asi jen to, ať se z toho nezblázníme. První místo vypadá krásně, zima bude hezká, ale musíme do ní jít s tím, že není vyhráno. Musíme hodně zapracovat na obranné fázi, mít více čistých kont, a myslím že třeba z rohů a obecně standardních situací můžeme být mnohem silnější než doposud. To by nás mohlo posunout ještě dál. Na jaře také musíme více bodovat s týmy z dolní části tabulky.“

V Česku chcete postoupit do divize, doma ve Walesu jste ale hrál nejvyšší soutěž. Proč jste v ní nenastupoval delší čas?
„Těch faktorů bylo hodně. Když chcete hrát profesionálně, musíte tomu obětovat všechno. A já do toho měl práci na plný úvazek, které jsem se nechtěl vzdát. K tomu mě profesionální prostředí trošku unavovalo. Přestávalo mě to bavit, a já si říkal, jestli to má vůbec cenu se takhle postupně odrovnávat, než bych skončil s fotbalem úplně. Rozhodl jsem se tedy pro variantu mít fotbal zase rád, tak jsem šel trochu dolů. Nelituji ničeho. Měl jsem tam hodně kamarádů a bylo to super. Fotbal jsem začal zase milovat, dařilo se nám. Moc rád na to vzpomínám.“

Jak vnímáte rozdíl mezi českým a ostrovním fotbalem?
„Rozdíl tam nepochybně je. Líbí se mi, že v Česku hraje hodně mladých kluků. To u nás takový prostor nedostávají. Fotbal ve Walesu je také mnohem více fyzický, silovější, prostě náročnější. Sám jsem se musel naučit hrát odzadu více konstruktivně. Z Walesu jsem byl zvyklý na dlouhé míče, ale tak my třeba na Kopanině hrát nechceme. Osobně si myslím, že jsem stále stejný hráč. Nepotřeboval jsem svoji hru na český styl nějak více upravovat. Stále bojuji od první do poslední minuty a na hřišti nechám všechno pro tým.“

Zkuste se představit těm, co vás neviděli hrát. Jaký jste na hřišti?
„V jedné větě bych se popsal asi jako hráč, který jde hodně na hranu. A to ve všem. Vždycky chci odvést to nejlepší a nejlepší výkon čekám i od spoluhráčů. Občas to může vypadat, že jsem úplný blázen, jak na ně křičím, ale tak to není. Takhle se prostě na Ostrovech povzbuzujeme (směje se) Miluju zápasové souboje s útočníky, když proti sobě mám parťáka, který do toho jde naplno. Takže asi nejsem ničím výjimečný, jsem prostě klasický stoper… Užívám si to, rád dávám třeba i góly, ale nejdůležitější je pro mě tým. A hlavně čistá konta. O ty mi jde nejvíce.“

Jak by si vedla Přední Kopanina ve Walesu. Případně najdete ve svém současném týmu hráče, kteří by se do ostrovního stylu hodili?
„I když má Přední Kopanina mladý tým, tak bychom hráli střed druhé ligy. Až by kluci nasbírali zkušenosti, tak jsem o tom přesvědčený. Tým máme dostatečně kvalitní. Ale asi bychom museli malinko přizpůsobit hru. A co se týče hráčů. Takový Ali (Asad) nebo Maty (Mattia Mainolfi), těm by velšský styl seděl, ti by se určitě neztratili. A určitě máme v týmu i další kluky, nechtěl bych na nikoho zapomenout.“

Máte nějaký plán, jak v Česku zůstanete dlouho? Jak se vám v Česku žije?
„Zatím si nemám na co stěžovat. Všechno se daří, je to moc příjemné. Jsme šťastní. Praha je nádherné město, je tu hodně kultury, fajn lidi. Rádi bychom samozřejmě zůstali, ale všechno se odvíjí od práce, ta je stěžejní.“

Když jste vyrazil na fotbal, na jaký klub jste zašel. Máte v Česku nějaký oblíbený tým?
„Tak to je jasné, oblíbený klub je samozřejmě Přední Kopanina (směje se). Další vyloženě oblíbený klub nemám, že bych mu nějak bezmezně fandi. Ale rád sleduji Slavii. Byl jsem určitě na více zápasech Slavie v Edenu než na Spartě. Ale nic v tom nehledejte. Líbí se mi, jak Slavia hraje a samozřejmě sleduji jejich stopera Ogbua. Ten je mi svojí hrou sympatický. Je to skvělý střední obránce.“

Vypadáte spokojeně, najdete vůbec něco, co vás v českém fotbale překvapilo?
„Jo. Jedna věc určitě. A to velmi aktuální. Vůbec nechápu vaší zimní pauzu. Teď úplně nemyslím profi fotbal, nevím, jak dlouhá pauza je tam. Ještě stále jsem si na to nezvykl. U nás se hraje pořád, i v zimě. Hřiště dle toho samozřejmě vypadají… Ale je to prostě nonstop, člověk nemusí vypnout ze zátěže a pak zase začínat od nuly. Nezbývá než to vzít jako fakt, budu to muset zvládnout. Hlavně, ať jsme jako tým co nejvíce pohromadě, musíme pořádně potrénovat, musíme udržet kondici, zůstat bez zranění a vrhnout se do jara v plné síle. Víme o tom, že klub slaví 90 let – chceme mu k výročí připravit dárek.“