Dát tři góly za pět zápasů není na defenzivního hráče jen tak. Jak jste je oslavil?
Poslední gól jsem dal v pohárovém utkání v Cholupicích, kde jsme prohráli. Takže jsem neměl na nějaké oslavy náladu. Beze slova jsem šel do šatny. Všichni víme, že ten výkon byl až ostudný. Trenéři ani nešli do šatny, všichni jsme byli zklamaní. Nepřistoupili jsme k tomu utkání dobře, navíc jsme nedali šance a soupeř nás trestal. Bylo to z naší strany trápení. Všichni chceme na ten zápas zapomenout a soustředit se na další.

To jsme nezačali úplně optimisticky. Pojďte raději od začátku. S fotbalem jste začínal ve Spartě a přes řadu klubů jste nakonec z třetiligového Motorletu zamířil na Přední Kopaninu. Co Vás z Jinonic dovedlo právě sem?
V Motorletu to nějak běželo, chystal jsem se na třetí ligu, ale nakonec to dopadlo jinak. Zavolal mi trenér Vott, zda bych neměl zájem hrát za Kopaninu a já dohodli jsme se. Klub jsem znal, když jsem hrál za béčko Motorletu, nastupoval jsem proti Kopanině. Věděl jsem, do čeho jdu a musím říct, že jsem v klubu fakt spokojený.

Možná jste si říkal, jak to mají soupeři na Kopanině těžké, bodů si moc neodvážejí, tak by nebylo špatné, zahrát si na domácí straně...
Přesně tohle jsem si uvědomoval, byla to fajn výzva, klub má hezký areál. Rodinu má z Hostivic, takže to má na domácí zápasy blízko a může chodit fandit. S partnerkou také bydlíme na severu Prahy, všechno do sebe zapadlo. Navíc za Přední Kopaninu hraje v útoku Dan Urban, to je obrovské nebezpečí pro každou obranu.

A navíc za Přední Kopaninu hrají už dlouhá léta fotbalisté, co prošli nejvyšší soutěží. Je fajn si zakopat s takovými hráči. Přemýšlel jste o tom, co je do klubu přitahuje?
Nevím, jestli má Tomáš Cigánek nějaké kouzlo (směje se), nebo ho má trenér. Ale v klubu prostě všechno funguje, skvěle do sebe věci zapadají a pro kluky, kteří už třeba nechtějí pokračovat v kariéře na TOP úrovni, ale nechce se jim třeba to třetí třídy, je Kopanina ideální. Trvá to léta, někdo skončí a místo něj naskočí nové známé jméno. Kluci to vnímají a vidí, že to na Kopanině asi není špatný, když tam ti známí hráči působili. Samozřejmě je to pak atraktivní i pro fanoušky.

Fanoušky teď v poslední době bavíte, co se týče vstřelených gólů hlavně vy. Je to vaše nejlepší období v klubu?
Určitě je to největší počet gólů, co jsem dal. A taky moje největší gólová šňůra. Jestli se o někom mluví, že je sváteční střelec, tak u téhle mojí série se k tomu všemu muselo přidat ještě snad i správné nastavení hvězd na nebi. (směje se) Byl bych samozřejmě moc rád, kdyby to pokračovalo. Ale jestli moje série skončí a my budeme vyhrávat, nebudu proti.

Když je teď Dan Urban na marodce, aby vás nakonec trenér ještě neposlal do útoku...

To nehrozí. Kdybych byl vepředu, tak bych se určitě ani nedostal do šance. Navíc my máme vepředu dobré kluky. Jen na Vojtovi Ptáčkovi teď prostě leží deka. Umí se dostat do šance, skvěle si naběhne, jen to řešení teď prostě nekončí gólem. Je to otázka jedné trefy, zlomí to a bude mu to tam padat. Nepochybujeme o tom. Pavel Šultes teď kvůli práci tolik nestíhá tréninky, do zápasů chodí jako takový žolík a v tuhle chvíli mu tahle role možná vyhovuje. A Dan Urban? Snad bude na víkend v pořádku. Nebudeme si nic nalhávat, bez něj je Kopanina poloviční.

Jaké máte ohlasy na to, že teď střílíte góly místo něj?
Rodiče chodí na moje zápasy pravidelně, doma i venku. To bylo stejné, i když jsem hrál vyšší soutěž. Klidně cestují dvě hodiny. Určitě z gólů mají radost, ale moc to neřešíme, nebavíme se o tom, nechceme to zakřiknout.

Říkal vám něco třeba přímo Dan Urban?
Ne. Po utkání s Admirou B, které nedohrál kvůli zranění, měl svoje starosti. Platí, že mi si všichni góly přejeme. Je jedno, kdo je dá, důležité je, abychom vyhrávali. Týmový úspěch tam ale často právě chybí. Potřebovali bychom začít vyhrávat, nejlépe už teď proti Kolovratům, a mohli bychom tu sérii držet klidně do konce sezony.

Vaše střelecká série začala na hřišti v Újezdu nad Lesy, ani tam jste ale zápas nerozjeli nejlépe a prohrávali. Tým se zvedá, až když nabere manko, čím to je?
Doplácíme na to, o čem jsem mluvil. Nedáváme šance. Přímo v Újezdu jsem ale měl nějaké tušení, že to bude z naší strany trápení. A navíc jsme ještě dostali gól. Naštěstí jsme do poločasu srovnali a na začátku druhé půle dali gól na 2:1.

S jarními výsledky asi moc spokojení nejste, že?
Herně nás ale přehrál jen Motorlet B. Tam s tím týmem dobře pracuje Honza Rajnoch. Hrají rychle, kombinačně. Pro mě to je proti Motorletu vždycky zvláštní zápas, s Rajnym jsem navíc v Motorletu sám hrál. Ale když se prohraje, naštvaný jsem vždycky. A když se vyhraje tak platí opak. Myslím, že kromě Motorletu B, byli všichni soupeři hratelní.

S Admirou B jste doma dokonce prohrávali 0:3. Pak jste ale chvíli sahali i po vyrovnání...

Tam pomohlo, že nastoupil Dan Urban do druhé půle. Zařídil dvě penalty a trenér ho po právu vybral jako hráče zápasu. Za dvacet minut toho předvedl od nás z týmu nejvíce.

K oběma penaltám jste se postavil vy. Neříkal jste si, že pustíte na nějakou třeba útočníka Ptáčka, aby zlomil trápení?

Já jsem si věřil. Proměnil jsem penaltu v Újezdu, chodím na ně s klidnou hlavou. Věřil jsem, že dám gól.

Druhou penaltu ale gólman Admiry vyrazil a vy jste slavil až po dorážce...

Jsem rád, že to tam nakonec padlo. Samozřejmě to bylo jiné, když jdete během chvíle na druhou penaltu. Ale kluci mi podávali míč, tak jsem šel. Snížili jsme na 2:3 a vlilo nám to krev do žil. I Admira B byla zaskočená a na chvíli přestala hrát svůj fotbal. Pak ale dala krásný gól. Její střelec to trefil bohužel parádně. Takhle se trefí třeba jednou, dvakrát z deseti. Ale zrovna proti nám mu to tam padlo.

Teď vás po pohárovém konci v Cholupicích čeká zápas Pražská teplárenská přeboru s Kolovraty. Věříte, že si tam protáhnete gólovou sérii?
Tak kdyby se to povedlo, tak už by to skoro bylo na pověšení kopaček na hřebík, protože lepší gólovou sérii už bych těžko mohl mít. (směje se) Věděl bych, že nic lepšího už mě fotbalově nečeká. Ale já bych bral i upocenou výhru 1:0 a ať si dá soupeř klidně vlastňáka...

Tak uvidíme, jak to dopadne. Na závěr se musím zeptat ještě na Spartu, kde jste s fotbalem začínal. Proč to nevyšlo a neválíte teď třeba v rudém dresu?
Já jsem tam asi ve čtyřech letech přišel na nábor a vzali mě. Odehrál jsem tam pěkných devět let. Byla to fajn zkušenost, pár medailí a pohárů za tu dobu mám, ale všichni víme, že z mládeže do áčka to dotáhne jen pár vyvolených. Teď jsem v Přední Kopanině a chci vyhrávat s ní. Na TOP 3 v přeboru už to v téhle sezoně asi nebude, sestup nám taky nehrozí, ale uspět chci v každém utkání. Tak to bude vždycky, stejně jako v nejbližším utkání s Kolovraty.