To byla tedy kanonáda. Zažil jste někdy takový poločas?
V kategorii dospělých se asi něco takového moc často nestává. Nebo o tom aspoň nevím. Ale v žácích se mi podobné věci dařily pravidelně. To je ale něco úplně jiného. Zápas proti béčku Podolí, to bylo něco neskutečného. Mezi dospělými bylo moje maximum hattrick ještě za Dvůr Králové v divizi.

V první půli jste se proti Podolí B netrefil. Byly šance?
Měl jsem jen jednu šanci. Soupeř nás totiž k ničemu moc nepouštěl, trochu jsme se báli o výsledek a v kabině jsme si i něco vyříkávali. Po první půli jsme byli rádi, že o gól vedeme a brali bychom v tu chvíli jakoukoliv výhru.

Pak jste dal gól hned v první minutě po přestávce, uklidnil jste se vy i celý tým?
Tam se mi povedlo vystihnout špatnou přihrávku soupeře, šel jsem sám na branku a naštěstí to skončilo gólem. Myslím, že ve druhém poločase odešlo Podolí fyzicky a nám se dařilo přidávat další góly. Hodně tomu pomohl Šimon Vik, on tu jejich obranu dost rozběhal, otevřel.

No a poslední minuty pak patřily jen a jen vám. Co se vám honilo hlavou, když góly přibývaly?
Jak to tam padalo, tak už jsem si říkal, že snad dám těch gólů sedm, osm. Až to bylo takové zvláštní vůči spoluhráčům. Já jsem se tam vždycky nějak přimotal a dával gól do prázdné branky. Byla to obrovská zásluha kluků.

Byly tam situace, kdy jste se trefil v 86. a 87. minutě. To snad soupeř rozehrál po inkasovaném gólu, vy jste mu vzali míč a hned z toho byla další branka...
Přesně tak to bylo. (směje se) Tohle jsem nikdy v kariéře nezažil, aby to šlo takhle rychle.

Radost musel mít pokladník týmu, započítal vám dva hattricky?
Už mi to spočítal. Použil nějaký zvláštní koeficient, vyšlo mu to na devadesát tisíc. (směje se) Takže podle toho už za béčko nikdy hrát nepůjdu.

Řekl jste si o sestavu v přeboru?
Já se rozehrávám po zranění kolena, měl jsem natažené vazy, takže jsem rád, když si můžu zahrát. Příště si myslím, že půjdu zase za béčko. Zápasy se docela kryjí, bude to hektika. Áčko hraje od 10:15, béčko má výkop o hodinu později. Chceme rezervu dotáhnout k postupu, nesmíme ztrácet body.

Vypadá to, že jako hráč áčka chodíte hrát za rezervu s chutí. Zníte nadšeně, je to tak?
Ono nás chodí víc, byl tam i Pavel Šultes, s kterým si na hřišti hodně rozumíme. V béčku je výborná parta, moc nám záleží na tom, aby se postoupilo. Doufám, že k tomu pomůžu ještě nějakými góly.

Co na to říkal kanonýr áčka Daniel Urban, váš velký kamarád?
My jsme se ještě neviděli, já na tréninku budu až v pátek. On dává taky hodně gólů, ale tohle se mu nejspíš ještě nepovedlo v přeboru. Tak má co dohánět. (směje se)

Prý se vám říká Juan. Má to spojitost s fotbalem?
Ne, ne. Já jsem se narodil na Kubě, takže to je moje jméno.

Počítám, že jste se brzy přestěhoval do Čech, protože jinak byste spíš hrál baseball, že?
To je pravda, baseball je na Kubě sport číslo jedna. Ale v Čechách jsem od dvou let, tak to u mě vyhrál fotbal.