Měl jsi zlomenou zánártní kůstku, což ale není zranění na půl roku. Proč jsi tak dlouho chyběl?
Je to takové zrádné zranění. Dostal jsem na deset týdnů sádru, ale kůstky nesrůstaly jak měly, tak jsem musel na operaci, proto se to tak táhlo. Nakonec z toho byl celý podzim. Teď už jsem odjel celou přípravu naplno a jsem v pohodě. Nohu vůbec necítím, je to dobrý.

Takže tě noha vůbec nelimituje?
Při zápase o ní v zápalu hry vůbec nevím, jen nesmí být moc tvrdé hřiště. To ji potom cítím hodně. Pro mě teď platí: čím měkčí tráva, tím lepší. (usmívá se)

Jak jsi podzim bez fotbalu prožíval?
Nemohl jsem dělat vůbec nic, ale překvapivě mi to uteklo docela rychle. Jezdil jsem na všechny zápasy Kopaniny, žil jsem s klukama, jinak jsem byl doma a chodil do školy. Nebylo to zase tak hrozné, ale znovu už bych to zažít nechtěl.

Čím jsi trávil volný čas? Nebyla to trochu nuda?
Je pravda, že jsem si to úplně neužíval. Ale Sláva Houška mi půjčil playstation, takže mi to utíkalo rychleji.

Stal se z tebe expert na playstation?
No jo, už to mám v palci. (směje se) Ale nehrál jsem fotbal, žádné mistrovství světa nebo Liga mistrů. Spíš střílečky, to já radši podobné ptákoviny než fotbal. Ten se má hrát venku na trávě, ne v televizi.

Prozraď: jak jsi to udělal, že se na tobě tahle dlouhá pauza vůbec nepodepsala?
To se jen zdá, první tréninky a zápasy byly pro mě hodně náročné, ale rychle jsem se do toho dostal zpátky. Snad mě ta přestávka tolik nepoznamenala, cítím se dobře, v přípravě jsem si pravidelně přidával, dělal jsem všechno proto, abych nebyl na jaře zanedbaný.

Kopanina má za sebou tři kola, z toho dvě smolné porážky góly v úplném závěru v Čelákovicích a doma s Vyšehradem, k tomu prohrané derby na Motorletu. Jaký máš pocit ze vstupu do jarní části?
Tři kola, nula bodů, to je bída. Herně to ale tak špatné nebylo. Podle výsledků to vypadá hůř, ale není to tak. Jenže fotbal se hraje na body, takže musíme zabrat. To, že nehrajeme špatně, je sice hezké, ale musíme to dotáhnout do konce.

Dva zápasy jste ztratili v posledních minutách. Byla to jen náhoda, nebo v tom vidíš něco jiného?
Náhoda to nebyla. Ke konci nám docházejí síly, mančaft je při velké marodce různě poskládaný, chvílemi jsou na hřišti starší kluci, kteří tolik netrénují. Ale o tom to není, roli určitě hraje i koncentrace, musíme se víc kousnout, pak bychom mohli urvat nějaké body. Bylo to z naší strany víc než na nulu, velká škoda. V našich silách byly aspoň čtyři body, ale i dva by byly krásné a super. Za to úsilí bychom si je i zasloužili.

Mluvil jsi o rozsáhlé marodce. Už jsi někdy zažil něco podobného?
Nikdy. Kádr je teď opravdu úzký, na tréninky nás chodí pár. Naštěstí se s námi připravují kluci, co hrají v Německu nebo Rakousku, jinak by to asi moc nešlo. Věřím, že se brzy dáme dohromady, teď je to těžké období.

Na Motorletu nastoupil na postu stopera i šéf klubu Tomáš Cigánek (více o tom zde). Měl jsi ho z pozice pravého obránce hned vedle sebe. Co jsi říkal jeho výkonu?
(Usmívá se) Šéf klubu musel na hřiště, to je raritka. Na hřišti to probíhalo normálně, Cigi byl jako každý jiný hráč, ale musím říct, že si svoje odehrál. Neudělal žádnou výraznou hrubku, která by nějak ovlivnila zápas. Bylo to z jeho strany opravdu dobré.

Takže by ještě mohl hrát divizi pravidelně?
Kdybychom už nikdy nehráli proti rychlejším soupeřům, tak určitě. (směje se) Ne, dobrý to bylo, fakt! Je na něm vidět, že dřív hrál fotbal na téhle úrovni. On sám by asi nešel, ale musel, protože jsme byli v situaci, že už nám nikdo jiný nemohl pomoct.

Jaká je teď v týmu nálada?
Zásluhou trenéra Martina Kuchaře dobrá, dokáže to v kabině uvolnit, není cítit žádné napětí. Nálada je v pohodě – na to, jaká je situace.

V čem je největší přednost trenéra Kuchaře? Změnil něco výrazného?
Já znám Kuchyho už dlouho, vlastně odmalička, protože hrál s mým tátou v Blšanech. Je celkově v pohodě, jeho tréninky mají hlavu a patu, hodně to hecuje, je to nositel pozitivní nálady. On byl vždycky hecíř a bojovník, teď to přenáší na nás.

Bavili jste se koučem Kuchařem o dobách, kdy hrál v Blšanech a ty jsi chodil do kabiny jako malé dítě?
Už jsme na to vzpomínali, že mě a Jirku Hášu znal jako malé kluky, a teď nás trénuje. Jirka Háša je můj soused z Libčic, jezdil s námi do Blšan. Ale konkrétní zážitky s Kuchym spojené nemám.

Pod trenérem Kuchařem jste ještě nevyhráli. Jak to nesete?
Je pravda, že ani v přípravě, ani teď mistrácích, jsme neslavili výhru, ale nějak extra to neřešíme. Nálada je bojovná. Musí to přijít!

Co změnit, aby to konečně vyšlo?
V naší situaci nemáme extra co měnit. Nejsou lidi, nedá se ani měnit herní styl. Určitě můžeme zlepšit přístup k utkání, ještě víc bojovat. Každý musí začít u sebe, je potřeba se semknout a věřit ve vítězství. Věřit, že protrhneme naší smůlu. Důležitá bude taky houževnatost a bojovnost. Nemůžeme si dovolit nic vypustit, všichni musíme hrát maximálně zodpovědně. To nám v některých fázích zápasů chybělo.

V tomhle směru bys právě ty měl jít příkladem, ne?
Já se o to snažím pokaždé, když jsem na hřišti. Nic nevypouštím a jdu naplno, chci ostatní strhnout. Musíme se víc sebeobětovat, všichni.

Co čekáš od sobotního zápasu s Litolí?
Vím, že tam hraje Adam Petrouš, který ten tým asi řídí. Uvidíme, s čím přijedou, ale pro nás platí jediné: v naší situaci nemůžeme nic podcenit a jet pořád naplno. Bez ohledu na to, s kým hrajeme.

Dává vám naději složitá situace Blšan, které už nesehrály dva zápasy a vypadá to, že se těžko budou odlepovat od posledního místa?
Otázka je, jestli Blšany vůbec dohrají soutěž. Taky bude důležité, jaký bude sestupový klíč, protože to pořád není jasné. Vypadá to, že by letos mohlo sestupovat méně týmů, což by nám hrálo do karet. Ale s tím teď nemůžeme kalkulovat: naším úkolem je hrát naplno, na konci sezony uvidíme, na co to bude stačit.