J i n o n i c e - Fotbalisty Přední Kopaniny trápí rozsáhlá marodka. Situace došla až do stavu, kdy musel k diviznímu zápasu na Motorletu vyběhnout v základní sestavě šéf klubu Tomáš Cigánek! Ten hrál čtvrtou nejvyšší soutěž naposledy před 12 lety, už několik sezon nastupuje jen za kopaninský B-tým v I. A třídě. „Snad jsem neudělal ostudu,“ říká 38letý Cigánek v rozhovoru pro oficiální web Pražského fotbalového svazu www.fotbalpraha.cz.

Jak se to seběhlo, že jste po 12 letech opět naskočil v divizi?
Postihlo nás několik zranění, v áčku je málo lidí, tak museli jít ti zdraví z béčka. Volba padla na mě. Už jsem žádné starty v áčku neplánoval, tohle byla výjimečná situace. Pořád se cítím relativně v kondici na to, abych divizní zápas nějakým způsobem zvládnul, když nebylo kam sáhnout.

A jaké to bylo, zase si zakopat takhle vysokou soutěž?
Náročné! (směje se) Hráli jsme na Motorletu, což je tým známý tím, že sází na mladé kluky. Mají běhavé mužstvo, ti kluci jsou úplně jinde než já – pořád v pohybu. (zase se směje) Nebylo to úplně jednoduché, ale myslím, že to nebyl úplný propadák.

Jenže jste prohráli 0:3...
Soupeř vyhrál zaslouženě, stanovili jsme si taktiku, která byla úměrná sestavě. Snažili jsme se dlouho vydržet bez inkasované branky, ale bohužel jsme brzy dostali gól. To nám nabouralo plány. Druhý gól přišel brzy po poločase, nám odpadli další tři kluci, do hry šli dorostenci, pak už jsme neměli síly na zvrat. Ale šance jsme si i tak vypracovali. Ve finále jsme tam odevzdali dobrý výkon, jen to mohlo být z naší strany brankově zajímavější.

Jaká je úroveň divize po těch letech?
Já hrál divizi hrozně dávno, myslím, že tahle soutěž byla vždycky o běhání a nasazení. Týmy jsou na to připravené, trénují třikrát nebo čtyřikrát v týdnu. To je něco jiného, než jsem zvyklý z I. A třídy. Pokud má člověk dobrou kondici a zvládne všechno uběhat, je to v pohodě.

Jste velký kamarád s trenérem Motorletu Heboussem. Co vám řekl, když vás viděl v sestavě?
Předem jsem mu to neříkal. Když jsem vyběhl z tunelu, nevšiml si mě. Pak jsem si dal dvě šířky a on mě zbystřil. (směje se) Začal se hrozně smát, nevěřil svým očím, že jdu hrát divizi. Po zápase za mnou ale přišel a pochválil mě, že jsem to zvládnul dobře. Prý čekal, že mě jeden jeho útočník přehraje víc, než se to stalo.

Měla mít vaše přítomnost vliv na tým, jako když před lety sešel Jozef Chovanec z kanceláře a nastoupil k derby na Slavii, kde pomohl k důležité výhře?
Jenže jeho důvod nebyl, že by Sparta měla jen deset zdravých hráčů. On chtěl udělat něco překvapivého. Tohle bylo vynucené něčím jiným. Kdybych měl podmínky k tomu, abych se mohl pravidelně připravovat, tak bych možná ještě divizi mohl hrát. Jenže vzhledem k práci a rodině už tahle varianta nemůže nastat. Ale pořád je mi 38 let, není nic převratného, že jsem hrál divizi, v tomhle věku fotbalisté nastupují v bundeslize. Neberu to tak, že je to něco úžasného. Abych byl platnější, musel bych s týmem trénovat, což nejde. Smekám ale před výkony Bohouše Strnadela a Jirky Švarce, to jsou kopaninští pardálové. U mě to byl jen záskok.

Jak na váš start reagovalo okolí?
Bylo to pěkné, dostal jsem spoustu zpráv, lidé mi hodně psali, kamarádi se ozývali. Všichni taky byli zvědaví, jak si poradím v neděli, kdy nás s béčkem čekalo derby proti Nebušicím. Po zápase si ze mě dělali srandu, že jsem se v sobotu na Motorletu rozběhal a v neděli to bylo dobré. Zvládnul jsem obě utkání, jen jsem o víkendu absolvoval 180 minut, skóre 0:4 a nula bodů. Z pohledu výsledků to bylo špatné.

Na Kopanině jste známý tím, že jste měl odjakživa dres s číslem 8 a kapitánskou pásku. Tahle kombinace patří v A-týmu Tomášovi Bláhovi. Jak jste to vyřešil?
Poprvé v životě jsem na Kopanině hrál bez osmičky a kapitánské pásky. Měl jsem číslo 20, protože to byl jeden z mála dresů velikosti XL v sadě. (směje se) Osmičku na Kopanině nosil už můj táta, nosí ji i můj syn Jakub v mladší přípravce. Když se ale člověk vrátí z fotbalového důchodu mezi mladé, musí respektovat hierarchii týmu. Celkově jsem si to ale užil.

A stal se jediným hráčem na Kopanině, který zažil jako aktivní fotbalista všechny éry Kopaniny v divizi, že?
Je to tak. Jako hráč jsem byl účasten pokaždé, když byla Kopanina v divizi. Za muže jsem začal hrát v 17 letech (1991) v divizní sezoně, po které se Kopanina po jednoletém působení poroučela zpátky do přeboru. Když se postoupilo podruhé v roce 1997, byl jsem aktivní hráč áčka, teď jsem zasáhl i do třetí divizní éry. (usmívá se)

A přidáte další start v sobotu odpoledne doma proti Litoli?
To by byl docela oříšek, protože v sobotu ráno hrajeme s béčkem na Podolí. Po Motorletu jsem měl aspoň den volna. Doufám, že se dáme dohromady a vyhrabeme se z toho, že mých služeb už nebude potřeba.