Praha - Server FCPK.cz přináší rozhovor s Pavlem Marešem otištěný v dnešní MF Dnes v rubrice "Co dnes dělají". Před šesti lety získal fotbalový obránce Pavel Mareš bronz na mistrovství Evropy, v roce 2006 hrál na MS. Dnes působí v divizní Přední Kopanině.

Někteří jeho vrstevníci se ještě ve 34 letech prohánějí na mezinárodní scéně a předvádějí skvělý fotbalový kumšt. Obránce Pavla Mareše však nemrzí, že zrovna on se z vrcholné úrovně vytratil a nyní kope divizi, tedy čtvrtou nejvyšší českou soutěž. Od začátku letošního roku působí v pražské Přední Kopanině, kde se potkal i s Martinem Haškem, dalším slavným jménem. Spolu dříve působili na Spartě.

„Že jsem ještě mohl hrát výš a zakončit kariéru slavněji? Kdepak, takhle o tom nepřemýšlím. Život jde dál a já ničeho nelituji. Prožil jsem skvělý fotbalový život, zahrál si v úžasných zápasech a v Přední Kopanině si ještě pořád hru užívám. Je tu pohoda a bezva parta.“ tvrdí bek, který se svého času stal v dresu Zenitu Petrohrad nejlepším obráncem ruské ligy a reprezentační kouč Karel Brückner ho v roce 2004 vzal i na úspěšný evropský šampionát do Portugalska, kde Česko získalo bronzové medaile. Mareš byl i součástí národního mužstva, které o dva roky později startovalo na světovém mistrovství v Německu.

„Vzpomínám na to rád. Vždyť, kdo z českých fotbalistů se může pochlubit takovými poctami?“ pokládá řečnickou otázku.

Marešovi se přestalo dařit po návratu z Ruska. Nechytil se ve Spartě, která jej předtím nakopla do velkého fotbalu. Smůlu měl i v Jihlavě a poté na Žižkově. Přidala se navíc svalová zranění a potíže s kotníky.

„Jo, jo, i tělo mi naznačilo, že na velký fotbal už to není. Proto jsem rád, že mohu hrát na Kopanině jen tak pro radost. Za dva měsíce mi bude pětatřicet let a i ta divize mi stačí na to, abych to druhý den ráno při chůzi ze schodů cítil.“ směje se.

V létě zvažoval ještě působení ve druhé rakouské soutěži. Ale s manželkou vše probrali a rozhodli se už zůstat. I kvůli třem dětem.

„Už nemělo cenu jezdit na čtyři dny v týdnu do ciziny. A stěhovat se? To by byl nesmysl. Potřeba jsem teď hlavně doma u dětí.“ má jasno.

Rozhodování mělo i ekonomickou logiku. „Rodinu jsem zabezpečil při svých předchozích angažmá, takže o financích to být naštěstí nemuselo,“ říká Mareš, kterému vydělané peníze opět vydělávají peníze. „Investoval jsem do nemovitostí a cenných papírů.“

Jako realitní makléř či burzovní analytik se ovšem určitě živit nechce. „To není svět pro mě. Při investicích jsem si nechal odborně poradit. Já se chci věnovat sportu.“

Svou budoucnost spojuje se dvěma směry. Byznys a trenéřina.

S tím prvním mu pomohou kamarádi. „Rozjíždíme obchod. Jde o sportovní pomůcku, která bude užitečná zejména mládežníkům. Už brzy s ní půjdeme na trh.“

Trenérskou školu pak musí zvládnout sám. „Právě nyní studuji licenci A. Není to sranda, ale věnovat bych se tomu chtěl. Vždyť jsem prošel pod rukama skvělých koučů jako byli Karel Brückner, Vlastimil Petržela nebo Dick Advocaat. Od nich jsem se měl co naučit a teď se to snažím zúročit. I když práce je přede mnou ještě hodně.“