I proto jela na Kopaninu v pozici mírného favorita. Tým z Kobylis je letos hodně v pohodě a mezi fanoušky se hodně nahlas mluví o postupových ambicích, které mělo mužstvo potvrdit v prestižním měření dvou pražských klubů, jejichž trenéři spolupracují při předávání svých poznatků o soupeřích, pokud zrovna nehrají oba celky proti sobě.

„Věděli jsme, že to na Kopanině bude hodně těžký zápas. Abych pravdu řekl, byl bych spokojený i s bodem. Se třemi jsme ani moc nepočítali, o to jsme šťastnější,“ přiznal Karel Jeřábek, kouč Admiry.

Ta byla v první půlhodině jasně lepším týmem. Těžila hlavně z výborně zahrávaných standardních situací. Scénář byl často hodně podobný: levý obránce Sailer skvěle zatočil míč před branku, kde se do role zakončovatele nebo nahrávače proměnil stoper Vosický. První gól dal sám hlavou, na druhý přihrál krásně nůžkami Mičkovi. Po dvaceti minutách tak Admira vedla 2:0 a další šance neproměňovala. „První půlhodinu jsme zvládli skvěle. Byli jsme lepší a dá se říct, že jsme měli zápas ve svých rukách,“ hodnotil Jeřábek.

Zcela opačný názor měl logicky jeho protějšek Pavel Mejdr. „První půlhodinu jsme prospali. Vstup utkání jsme vůbec nezachytili. Věděli jsme, že největší síla Admiry je ve standardních situacích, dává z nich víc než polovinu gólů. Jenže na tabuli před zápasem si můžeme malovat, co chceme, a stejně to nepomůže,“ štvalo Mejdra. „Za dvacet minut dostaneme po standardkách dva góly a i po dalších to smrdělo. Nedohráváme souboje. V minulém zápase v Teplicích jsme všechny souboje podstoupili naplno, spoustu míčů jsme odtrkali, něco pochytal gólman, tady lautr nic.“

Admira zvládala standardky opravdu skvěle, víc ani nepotřebovala. Kopanina byla dopředu půl hodiny zcela neškodná.

„Už před zápasem jsem předeslal, že standardky rozhodnou. Hřiště na Kopanině je menší a tím pádem i specifické – každý přímý kop po faulu na půlce už je nebezpečný. My jsme toho dokázali využít,“ usmíval se Jeřábek.

Ze hry v sobotu na Kopanině padl pouze jeden gól. A byla to hodně klíčová trefa. Poté, co snížil domácí Houška po rohu, prosadil se důrazný kapitán hostů Martinic, když důsledně sledoval míč, který poskakoval mezi kopaninským brankářem Jeřábkem a stoperem Marešem. Běžela přitom druhá minuta nastaveného času prvního poločasu.

„To byl velmi důležitý moment. Je velký rozdíl, když jde soupeř do kabiny s jednogólovým, nebo dvougólovým mankem,“ věděl Jeřábek. „Podle toho gólu se druhá půle taky vyvíjela.“

Kopaninu branka před půlí trochu srazila. „Posadili jsme Admiru na koně takovou hrubkou. Přitom jsme po snížení na 1:2 začali hrát, po kontaktním gólu nás bylo plné hřiště, z kluků to spadlo,“ všiml si Mejdr. „O poločase jsem říkal, že jsme dotáhli z 0:2 na 1:2, tak můžeme stáhnout i stav 1:3. Měli jsme na to 45 minut. Museli jsme hrát vabank.“

Kopanina se po změně stran opravdu zlepšila, tlačila se do útoku, na hráčích byla vidět velká chuť. Místo gólů ale přišly spíš velké emoce po několika sporných verdiktech rozhodčích. Po nich byl trenér Mejdr vykázaný z lavičky ve chvíli, kdy nebyl uznaný gól útočníka Sdiriho na 2:3.

„V zápase bylo hodně emocí, ale nebylo to způsobené od hráčů, vzniklo to kvůli rozhodčím. Ze zápasu udělali ve druhém poločase guláš, chybovali na obě strany,“ zlobil se Mejdr na hlavního rozhodčího Hrabovského a jeho asistenta Bacíka.

„Některé výroky rozhodčích narušily koncentraci hráčů, konec byl tímhle trochu vyhrocený,“ přikyvoval Jeřábek. „Výkony rozhodčích ale nechci hodnotit. Obě strany se cítí ukřivděné.“

Kopanině se nejdřív podařilo snížit na 2:3, když její kapitán Nedvěd proměnil penaltu po faulu na střídajícího Santlera. V tu chvíli do konce zbývalo 20 minut. Mezitím se ale pár minut nehrálo, když byla vyloučená dvojice Hašek – Vosický po strkanici u laviček.

Když se po odchodu obou začalo hrát, prosadil se opět po standardní situaci Mičko a zdálo se, že je definitivně rozhodnuto. Kopanině ale dala naději druhá penalta v zápase, kdy Paťha ve velké šanci stáhl Houšku a byl rovněž vyloučený. Sdiri v poslední minutě řádné hrací doby snížil zase na rozdíl gólu. Víc už ale Kopanina nestihla ani ve čtyřminutovém nastavení.

„Třikrát jsme vedli o dva góly a třikrát jsme nechali soupeře, aby si čuchnul,“ mrzelo Jeřábka. „Byl to dost dramatický a místy i hektický zápas. V závěru jsem určité obavy měl, přeci jen jsme hráli pouze v devíti.“

Admira nakonec výhru uhájila a vede divizní skupinu B, o skóre druhé jsou Jirny. Oba kluby mají zápas k dobru a v příštím kole se utkají ve vzájemném zápase na Admiře. „Bohužel v tom utkání budeme bez dvou vyloučených a klíčových hráčů. Nemáme zase tak široký kádr, budeme muset hodně přemýšlet, jak je nahradíme,“ trápilo Jeřábka, jenž cítil právě obě vyloučení jako křivdu.

Jinak má zatím letos příjemné starosti. Jeho tým šlape nad očekávání dobře. „Takový průběh sezony asi nikdo nečekal, jsem na kluky hrdý. Ale nechci se nechat tlačit do nějakých postupů, to by se pak hrálo úplně jinak. Vyhráváme a jsme spokojení. S tímhle týmem bychom určitě neměli mít starosti se záchranou, ale čekají nás teď velmi těžká čtyři kola: Jirny, Čelákovice, Brozany a Roudnice. Pokud i tyhle zápasy zvládneme, můžeme se o něčem bavit,“ naznačil Jeřábek, že v zimě může při dostatečném bodovém zisku proběhnout i přehodnocení cílů.

Na Kopanině to zatím vypadá na boj o záchranu. Nadějí pro tým může být, že před rokem měl ve stejné fázi pouze o dva body víc a nakonec poměrně v klidu uhájil divizní příslušnost i pro tento ročník. Malým povzbuzením pro kopaninské hráče do dalších bojů může být i to, že dokázali Admiře vstřelit tři branky. V předchozích sedmi utkáních přitom Admira inkasovala dohromady pouze čtyřikrát!

„To je sice hezké, ale čtyřikrát jsme inkasovali, takže nemáme ani bod,“ říkal Mejdr. „O síle soupeře při standardních situacích jsme věděli. Dělali jsme fauly kolem vápna a nedůsledně jsme bránili. To je naše chyba a jde to na náš vrub. Musíme se po tomhle utkání plném emocí zklidnit a připravit se na Brozany. Hrajeme zase doma a soupeři nad námi jsou pořád na dostřel,“ ví Mejdr.