Přední Kopanina - Hattrickem stvrdil postup fotbalistů Přední Kopaniny do divize, v ní pak v sobotu zařídil gólem první výhru svého týmu v soutěži nad Mostem B. Kopaninský záložník Michal Buzek je v poslední době specialistou na důležité góly. „Je pravda, že jsem u těch důležitých momentů. Taky rád vzpomínám na gól, kterým jsem před lety rozhodl derby s Nebušicemi. Tam se zlomila sezona, pak jsme postoupili do přeboru,“ říká Buzek.

Takže očekáváš, že budeš zapsán do kopaninské kroniky?
Po tomhle všem, co jsme tady vyjmenovali, bych tam možná nějakou čárku mohl mít (směje se).

Když jsi tenkrát trefil v I. A třídě výhru proti Nebušicím, začalo se ti říkat Nebušický kat. Takže se zase probouzí v divizi?
Nechci to zakřiknout, kéž by to tak šlo dál. V poslední době jsem si říkal, že mi to střelecky moc nejde. V přeboru jsem góly nedával, přišlo to až v posledních dvou zápasech, nebyl jsem ani moc efektivní v asistencích. Teď jsem začal góly dávat, snad to nějakou dobu vydrží.

Kde nastala změna?
Asi mi víc svědčí pozice krajního záložníka. Zvyknul jsem si na to, že nabíhám do prostoru, je tam hodně situací jeden na jednoho, čekám na přihrávku. Pak jsou z toho dobré střelecké pozice.

Tenhle gól, co jsi dal Mostu B, je pro tebe vlastně prvním ve vyšší soutěži, než je přebor. Je to tak?
Je. V Sibřině jsem sice byl v třetiligovém týmu, ale moc šancí jsem nedostával. Tohle byl můj „nejvyšší“ soutěžní gól, ale ještě trochu výš stavím gól za reprezentaci do 15 let proti Belgii. Pamatuji si to jako dnes, hrálo se ve Slaném. Co je v nároďáku, to se počítá víc (směje se).

Jak těžký pro vás byl zápas s Mostem B?
Naštěstí nebyli moc posílení z áčka, které hrálo stejně jako my. Ale bylo vidět, že hráči Mostu častěji trénují. Fyzicky byli dobře připravení, jenže to byli samí mladíci. My jsme je porazili díky našim zkušenostem a přehledem ve hře. Působili jsme víc sebevědomě. Mladí sice jezdí a běhají, jenže jim chybí ten potřebný přehled.

Vaše výhra přišla v pravý čas, souhlasíš?
Je hodně důležitá. Kdybychom nevyhráli druhý zápas doma a získali z něj třeba jen bod, už bychom byli na chvostu tabulky a těžko bychom se dostávali nahoru. Teď jsme v kontaktu s ostatními a máme šanci dotáhnout se do horní poloviny. Hrát kolem šestého místa by bylo výborné.

K možnému posunu výš jsi zavelel svým gólem. To byla nacvičená akce?
Tak hlavně to byla excelentní přihrávka od Šimona Honetschlägera. Nabíhal jsem tam stejně jako v první půli, ale to se většinou finální přihrávka pokazila. Taky jsem o poločase Šimonovi říkal, že tam budu chodit pořád, aby to dával za obranu klidně naslepo. Dal mi to tam perfektně, já byl na své straně často nastartovaný. Díval jsem se na tu akci asi třikrát na videu a bylo to opravdu milimetrové. Můj záložník mě nestihl zablokovat nebo rozhodit, takže jsem mohl jít sám na brankáře.

Co ti v tu chvíli běželo hlavou?
Podobné šance by se měly dávat. Já měl stejně velkou už v prvním poločase, ale byla přerušená ofsajdem. Stihnul jsem ale zakončit, vystřelil jsem, jenže brankář mi to chytil. Pět minut před tím gólem jsem si zrovna říkal, že kdybych se dostal do podobné šance, rozhodoval bych se až na poslední chvíli. Udělal jsme delší kličku a vyšlo to perfektně.

Nebál ses, že netrefíš prázdnou branku? Přeci jen jsi to měl na svou slabší levou nohu.
Na videu je vidět, že mi míč trochu skočil a já ho trefil ve vzduchu. Trochu jsem se bál, navíc jsem nedal moc velkou ránu, tak jsem měl taky strach, aby ten míč některý z obránců nedoběhl.

To se nestalo a Patrik Rokl do mikrofonu hned hlásil, že jsi zajistil do kabiny kýtu. Můžeš to vysvětlit?
V hledišti byl můj děda, strejda a taky můj budoucí tchán. No a strejda vyhrál první cenu v tombole, což je na Kopanině ta kýta. Říkal už dopředu, že když vyhrajeme, pošle kýtu do kabiny. Kousek dal dědovi a ještě jsem něco poslal béčku, které vyhrálo svůj první zápas v I. A třídě. Zasloužili jsme si jí všichni.

Je pro tebe přítomnost členů rodiny v hledišti velkou motivací?
Samozřejmě je to motivující. Děda se strejdou byli i na Čelákovicích. Já sice každý zápas jezdím na 120 procent, ale tohle mou motivaci ještě zvyšuje.

Nebrzdilo tě naopak tvé zranění, které jsi utrpěl v Sokolově? Měl jsi stehy nad okem.
Neomezovalo mě to. Chtěl jsem si to místo zalepit náplastí, ale Honza Charvát mi říkal, že mi bude padat, že to nemá cenu. Já s tím zraněním normálně trénoval, nebral jsem to jako handicap. Měl jsem stehy mezi víčkem a obočím, nebál jsem se chodit do soubojů. Při zápase nemyslíš na to, že dostaneš loktem zrovna do místa, kde máš stehy.

V podobných případech se účast v zápasech moc nelíbí manželkám a přítelkyním. Co tvoje Petra? Jak se jí líbilo, že jdeš hrát?
Péťa je chápavá. Ukazoval jsem jí fotku, kde mi teče krev. Kluci v kabině o ní říkají, že jsem jako Terminátor. Zasmáli jsme se tomu. Samozřejmě nechce, aby se mi něco stalo, ale i kdyby mi říkala, abych nehrál, tak bych nastoupil (usmívá se).

Proti Mostu B jsi byl také u situace, kdy si zlomil ruku hráč soupeře. Co se stalo?
Normální souboj u lajny, přetahovali jsme se o míč. On do mě chtěl vlítnout tělem a já se trochu skrčil. Místo do mě letěl do zábradlí a nechal si pod sebou nešťastně ruku. Byl to výborný obránce, nepřeju mu to, ale jeho střídání nám pomohlo. Nebyla to moje vina, i on věděl, že si to udělal sám.

Na konci zápasu jsi mohl dát i druhý gól. Zase jsi šel sám na brankáře, ale lobem jsi netrefil branku. Co jsi v téhle situaci udělal špatně?
Začalo to hlavně tím, že Kráťa skvěle prodloužil míč. Jeho výkon bych chtěl vyzdvihnout: naskočil do zápasu, měl to těžké, ale byl agresivní a nepříjemný. Já byl v rychlém náběhu a brankář stál před penaltou. Míč mi skočil, tak jsem se rozhodl, že ho přehodím. Kdyby šel balón do brány, byl by to gól, bohužel mi to sjelo a dal jsem to asi dva metry vedle. Velká škoda.

I tak jsi se Šimonem Honetschlägerem nejlepší divizní střelec Kopaniny.
(Usmívá se) Teď už to tam začne padat útočníkům. Věřím, že se prosadí. A kdyby bylo nejhůř, tak by se dopředu posunul Honza Horák, který tam vždycky něco dotlačí.

Teď vás čeká zápas v Chomutově. Co od něj čekáš?
Jedeme tam v klidu, máme čtyři body. Kdybychom měli třeba dva, tak je to o dost horší. V Sokolově jsme si zkusili, jak těžké to při každém zápase venku bude. Navíc teď přibylo cestování, takže je to náročnější. Chomutov je jeden z favoritů soutěže, asi bychom byli spokojení i s bodem, ale samozřejmě uvidíme podle průběhu. Teď myslíme na výhru.

Jaký je v tvých očích rozdíl mezi divizí a přeborem?
Určitě v trénovanosti hráčů. Když jsme v přeboru vedli 2:0 dvacet minut před koncem, většina týmů to zabalila, odešla fyzicky. To v divizi neplatí. Hraje se do poslední minuty. To jsme viděli s Čelákovicemi, kdy jsme dostali gól v 94. minutě. Z toho jsme se poučili. Když to shrnu, tak agresivita a trénovanost je v divizi jinde, tam je rozdíl. V divizi jsou samozřejmě taky lepší hráči, ale celkově přebor fotbalově o moc horší není.