Jak tvůj první zásah v nové sezoně vypadal?
Honza Horák šel ze strany do vápna, přistrčil mi míč a já z první vystřelil, ani jsem nemířil. Napálil jsem balón co to šlo. Trefil jsem na přední tyč, brankáři míč proklouznul, asi čekal střelu křížem. Byla to podobná situace, kterých máme v zápasech několik. Předtím se nám nevedly, teď to Hory rychle posunul a vyšlo to. Musím mu připomenout, aby mi to tak dával častěji a nedrbal to tolik (směje se).

V poslední době se vám hodně daří výsledkově, ale herně by to mohlo být lepší. Bylo to proti Zličínu jiné?
První půle byla fotbalově dobrá. Vyhrávali jsme osobní souboje, měli jsme šance a pěkné akce po stranách. Půle byla opravdu dobrá, ale do té druhé jsme vstoupili trochu vlažně. Zličín měl šance, já pak zvýšil na 3:1 a už jsme jenom bránili. Přestalo se nám dařit, kazili jsme lehké přihrávky, spoustu nadějných brejků jsme nedotáhli. A bylo jich dost, protože Zličín vsadil všechno na útok.

Je to tedy tím, že jste v předfinální fázi zbrklí, o čemž často mluví trenér Mejdr?
Asi ano. Moc nám nenahrává ani terén, který je na Kopanině. Ale i když jsme hráli venku, taky se nám moc nedařilo.

Čím to je?
Všichni víme, co je v sázce. Asi nikdo nechce udělat chybu. Je to prostě zbrklé, těch nepřesností je tam moc. Na druhou stranu vyhráváme, dokážeme se v útoku prosadit. A to je důležité. K čemu by nám bylo, kdybychom hráli hezky a prohrávali? K ničemu. Myslím, že naše nasazení je v pořádku, ale fotbalovost chybí.  Ale bojovností to nahradíme.

Takže se dá říct, že jste nervózní z toho, že můžete uspět?
Je možné, že je tam určitá nervozita z velkého úspěchu. Ale máme silný tým, který umí dělat výsledky, i když se mu herně nedaří.

V těžkých chvílích leží odpovědnost na zkušených hráčích. Jsi zástupce kapitána, teď při zranění Honzy Charváta kapitán. Měl bys vzít odpovědnost na sebe a jít ostatním příkladem.
To je pravda. Takový ten určovač tempa naší hry bych měl být určitě já. Sice cítím, že to z mé strany není v poslední době ono. V minulé sezoně jsem měl fazonu, dařilo se mi, dával jsem góly. Teď to není herně ideální, ale o to víc chci jít ostatním příkladem v přístupu k utkání, nasazení.

Cítíš v týmu, že se hraje o vítězství v přeboru? Jak se to projevuje?
Cítím to určitě. Musíme vyhrávat každý zápas, soupeři se na nás chystají. Naštěstí pro nás máme situaci trochu vylepšenou tím, že máme náskok šesti bodů. V jednu chvíli nás přeskočila Dukla, ale dostali jsme se z toho. Hrajeme pod tlakem, náš tým zatím v zápasech neukazuje co všechno umí. Ale kluci vidí, že i když se nám nedaří podle představ, vyhráváme. To dělá velké týmy.

Když jsi mluvil o tom, že se ti nedaří podle představ, co s tvým výkonem dělá kapitánská páska? Nabudí tě, nebo spíš svazuje?
Páska mě nerozhodí. Vybudí mě k větší zodpovědnosti. Měl bych s ní jít příkladem. I když to není fotbalově ono, snažím se hodně mluvit. V tomhle je teď hodně znát absence Charviho.

Co tím přesně myslíš?
Třeba teď proti Zličínu, který má v sestavě několik hráčů, kteří mají problémy s disciplínou a jsou agresivnější, by si sjednal respekt. Bude důležité, aby se dal do pořádku a v závěru přeboru nám pomohl. On dokáže všechny srovnat, když zařve, má respekt. Ostatní se řídí jeho radami. Je to velká osobnost Kopaniny.

Předpokládám, že patří do rady starších. Co ty?
My radu starších nemáme. Když se něco děje, vedení klubu to řeší s trenérem Mejdrem, asistentem Vottem a právě Charvim. Já na žádných schůzkách nebyl. O všem se bavíme s klukama v kabině, rada starších tady neexistuje. Jediné sezení jsme měli všichni v kabině po Uhelných skladech. Trenér nám dal možnost, abychom se k tomu všichni vyjádřili. Slovo si vzal právě Charvi a řekl určité věci. Když o tom tak přemýšlím, tak Charvi sám je taková rada starších (směje se).

A co po jediné jarní porážce říkal?
Apeloval hlavně na obránce, aby si nenechali nakopat od útočníků, jako tomu bylo s Uhelkami. Že musí být sami na hřišti cítit, aby měli respekt v osobních soubojích. Já jsem třeba proti Uhelkách osobní souboj prohrál a byl z toho druhý gól. Říkal, že v tomhle musíme přidat.

Povedlo se vám to?
Myslím, že jo. Udělali jsme v tom pokrok. A také mě třeba překvapilo, že když chyběl Charvi, tak Martin Beneš skvěle dirigoval obranu. Říkalo se, že málo mluví, ale možná to bylo tím, že tady byl krátkou dobu a navíc měl vedle sebe právě Charviho. Udělal v tom velký pokrok, byl hodně slyšet, chválil jsem ho za to.

Teď hrajete na Újezdě, kterému se tolik nedaří. Jaký očekáváš zápas?
Tam je to vždycky těžké. Loni jsme tam vyhráli gólem v poslední minutě. Ale nemůžeme mít jiný cíl, než na Újezdě vyhrát. Čekají nás dva velice těžké zápasy venku. Nejdřív Újezd, pak Aritma. Pokud získáme šest bodů, bude to velice dobrá pozice před závěrečnými pěti koly, v nichž hrajeme i s Duklou.

Ta navíc hraje v tomto kole proti Zličínu. Věříte, že ztratí?
Spoléháme se sami na sebe. Věřili jsme i Uhelkám, že Dukle nějaké body sebere a nevyšlo to.

Už se o zápase s Duklou, kterou hostíte ve 28. kole, bavíte?
Vůbec ne. Jedeme na Újezd, pak nás čeká Aritma. O té se bavíme víc než o Dukle.

Proč?
Je to prestižní zápas pro celý klub. Když ho zvládneme, budeme zase našemu cíli o něco blíž.

Na Aritmu se vám ale v poslední době poměrně daří.
Tak bych to vůbec nebral. Ano, vyhráli jsme tam v minulé sezoně 8:1, ale to byl strašně specifický zápas. Měli vyloučeného gólmana a po třetím gólu se sesypali. Teď Aritma hodně obměnila kádr, je to jiný tým, než před půl rokem, kdy jsme jí doma taky porazili. Statistiky nebudou hrát žádnou roli. Stejně jako na Újezdě. Musíme se soustředit a vyhrát.

Situaci vám asi komplikuje fakt, že se proti vám jako proti lídrovi přeboru všichni soupeři nebývale vyhecují, souhlasíš?
To jo. Když náhodou nějaký rozhodčí posoudí spornou situaci v náš prospěch, hned slyším: no jo, chtějí postoupit. Tomu se musím smát. Je ale jasné, že nás soupeři berou jinak, jako elitu přeboru. Víc se na nás připravují. Ale zatím to až na ty Uhelky zvládáme. Začalo se dařit Honzovi Horákovi, což je výborné. Soupeři si už nedávají pozor jenom na Bohouše, ale musí mít strach i z Horyho.

Zdá se mi, že ten jako jeden z mála dokáže své sebevědomí prodat i v zápasech.
V týmu máme dost sebevědomých kluků, v tréninku předvádějí neskutečné parády, ale na hřiště to zatím moc nepřeneseme. Bohužel.

Přebor spěje do finiše a Kopanina je postupu nejblíž za poslední roky. Cítíš to stejně?
Je to pravda. Máme kádr 22 lidí, což je na přebor opravdu neskutečné. Je tady hodně kluků, co je v Kopanině už dost dlouho, Kladeňáci, doplnilo se to o šikovné kluky. V minulých letech jsme ztroskotali na tom, že jsme neuhráli dobré výsledky s našimi největšími konkurenty. Loni s Meteorem - vedli jsme 2:0 a zápas zremizovali. Letos se nám zatím vyhýbají výkyvy. To se nám dřív nestávalo. Dřív jsme si prošli nějakou výsledkovou krizí, ta letos nepřišla. Od Uhelek jedeme. Je to tím kádrem. Když přijdou karty nebo zranění, dokážeme kluky nahradit.

Máte v kabině nějakou speciální motivaci za postup?
Nic tam vypsaného není. Chceme přebor vyhrát pro sebe, pro klub. Finance a nějaké sázky? To vůbec neřešíme. Ale na to je ještě opravdu brzo. Viděli jsme, jak loni ztratila Sparta titul. Všichni o vítězství v přeboru sníme, ale nemluvíme o tom. Dokud nebudeme mít nedostižný náskok, ani o tom mluvit nebudeme. Do konce je 7 kol, to je 21 bodů, což je hodně.

Kdyby se vám podařilo vyhrát přebor, mohli byste připojit i triumf v Teskahor poháru, v němž už jste v semifinále. Láká vás tenhle „double“?
Dostali jsme za úkol pohár vyhrát, pokusíme se o to. Pohár a zároveň postup do divize by byl pro Kopaninu historický úspěch. Všichni u toho chceme být, uděláme pro to všechno.