Přední Kopanina (bok) - Po více než pěti měsících se v dresu Přední Kopaniny objevil v mistrovském utkání záložník Martin Hašek. Bývalý reprezentant výrazně pomohl k výhře týmu 3:2 nad Vršovicemi, když přihrál na dva góly. „Snad jsem byl trochu přínosem,“ říkal pak Hašek, kterému častější účast na zápasech nedovolují povinnosti, které má jako 1. trenér Sparty.

Martine, za Kopaninu jsi nastoupil po delší době. Jaký jsi měl pocit?
Nehrál jsem téměř půl roku, už jsem se těšil. Zápas byl pro mě zároveň takovým testem, protože jsem absolvoval operaci menisku. Zkoušel jsem, jestli je koleno v pořádku.

A je?
Ještě úplně ne. Při skluzu mě v něm píchlo. Ta bolest naštěstí odezněla, takže jsem zápas mohl dohrát. Některé věci ale nemůžu dělat naplno jako dřív. Na druhou stranu je koleno v takovém stavu, abych mohl hrát a podat takový výkon, abych byl platným hráčem.

Jak zápas s Vršovicemi hodnotíš?
Byli jsme jasně lepším mužstvem, jenže nejsme schopní v důležitých chvílích zachovat klid, abychom si některé situace pořádně vykombinovali a připravili si tutovou šanci. Pak ani nemusíme tolik běhat, stačí si jenom přesně vyměnit míč. Jenže my moc brzo zkoušíme finální příhrávky, které se nám nedaří, tím srážíme sami sebe a soupeři dáváme naději na dobrý výsledek. Kdyby všichni hráči podali výkon, na který mají potencionál, vyhráli bychom o tři až pět branek. O tom jsem přesvědčený. Jenže jsme vyjančení, tím se srážíme, opakovaně kazíme. Naštěstí jsme to ale s Vršovicemi zvládli a body se počítají.

Mluvíš o tom, že chybí klid. Ten jsi měl podle trenéra Mejdra přinést právě ty.
Ještě jsme nehráli tak, jak bychom mohli. A mně se podařilo přihrát na dva góly, takže můj příchod snad pomohl.

S Kopaninou jsi celou zimu netrénoval, jak se udržuješ v kondici?
Absolvoval jsem nějaké tréninky se Spartou, když mi to koleno umožnilo, takže jsem kondici dohnal. Kilometry ve sprintu to ode mě v sobotu nebyly, ale na to, abych si našel prostor, chtěl míč, založil útok a dal finálku, to stačilo.

V zápase jsi byl hodně aktivní. Chvílemi to vypadalo, že jsi hrál ofenzivního záložníka.
Hrál jsem uprostřed s Míšou Buzkem a já měl být tím defenzivním záložníkem. Přiznávám, že nemám takovou zodpovědnost, abych hrál před stopery, jako to bylo ve Spartě. Hraju podle síly soupeře. Neměl jsem pocit, že by byly Vršovice nějak příliš nebezpečné, tak jsem se dostával výš. Ale pořád jsem byl z naší dvojici ten defenzivnější. Když jsem ale vyjel, tak jsem samozřejmě na Míšu zavolal, aby byl víc vzadu. Ono navíc v systému 4-4-2 nemůžete hrát vyloženě na defenzivního záložníka. Nemusí to fungovat. Kluci nezachovávali klid, cítil jsem povinnost jim pomoct i dopředu, vyžádat si míč, rozehrát.

Kondici jsi doháněl na Spartě, ale herní praxe ti chybí. Cítil jsi to?
Něměl jsem pocit, že by mě míč poslouchal hůř. Rozdíl byl v tom, že jsem nemohl do skluzů a v osobních soubojích jsem nebyl tak silný a jistý. Noha mě pořád bolí, nemůžu jí přitáhnout k zadku, udělat plný dřep.

Na jaře jsi naskočil k prvnímu zápasu. Sledoval jsi výsledky týmu v předchozích kolech?
Sledoval. První dvě kola jsme vyhráli, pak zaváhali na umělé trávě, tam je možné všechno. Naštěstí Dukla následně ztratila také, takže jsme se vrátili na první místo. To je náš cíl, chceme přebor vyhrát. Nevím, v kolika zápasech ještě pomůžu, protože se mi termíny kryjí. Mám ve Spartě spoustu povinností, navíc mám tři děti a manželku. Ale pořád se cítím být součástí kolektivu, který je na Přední Kopanině.

A nestalo se ti náhodou, že jsi v sobotu některé spoluhráče neznal?
Ale jo, byli tam kluci, kteří jsou noví a já je neznal, protože jsem s týmem v zimě netrénoval. Musel jsem si třeba v průběhu zápasu připomenout jména, abych věděl, jak na ně volat. Ale z většiny je tady pořád to mužstvo, do kterého jsem přišel. To jsem trénoval a hrál o dost víc zápasů. Je to pro mě pořád prostředí, kde mám kamarády a táhne mě to tam. Kdyby se tým hodně obměnil, už by to pro mě bylo cizí prostředí a tolik by mě netáhlo. Ale zatím mě to pořád na Kopaninu táhne.

Budeš hrát v sobotu na Zličíně?
Určitě ne, máme před derby se Slavií.

Kdy se vůbec rozhoduje o tvé účasti nebo neúčasti na zápasech?
S trenérem Mejdrem si pravidelně voláme. Já mu třeba na začátku týdne řeknu, že je teoretická možnost, že bych mohl jít. Na konci týdne si voláme znovu a buď si účast potvrdíme jako teď, nebo se omluvím.

Stíháš vůbec při svém vytížení sledovat přebor, nebo tě zajímají jen výsledky Přední Kopaniny?
Sleduji jenom Kopaninu a podívám se jak hrála Dukla. Na víc nemám čas. Na Spartě mám hodně povinností. Sice oproti Sokolovu šetřím čas na dojíždění, ale o to víc času zase strávím v kanceláři: přípravou tréninků, rozborem hry soupeře nebo naší hry. A když přijdu domů, chci být doma stoprocentně, ne že si sednu k počítači a budu hledat výsledky přeboru. Ovšem co se týká Kopaniny, vím výsledek vždycky v den zápasu.

Změnil se ti se Spartou nějak výrazně život?
To bych neřekl. I předtím jsem byl trenérem. Ale teď pracuji pod větším tlakem, takový nebyl u sparťanské juniorky ani v Sokolově. Sparta je nejsledovanější a nejbohatší klub, který má nejvíc fanoušků. Největší změna je asi ten nárust zodpovědnosti, jinak je ten trenérský život podobný.

Vědí hráči ve Spartě, že hraješ za Přední Kopaninu?
Nevím, asi ne. Teď jsem hrál první zápas, co jsem ve Spartě. Ale v Sokolově to věděli a taky si mě pořád dobírali. Hned mi v kabině hlásili, že jsme nevyhráli, nebo že jsem dostal červenou kartu. Měli dobré informace.

V době tvého působení v Sokolově jsi chtěl do týmu Šimona Honetschlägera...
... Šimon už měl v mailu připravený návrh smlouvy. Záleželo jen na něm, chtěl jsem ho vzít do přípravy s áčkem, mohl hrát zápasy za juniorku, jen na něm by záleželo, kam by se dostal. Probírali jsme to ze všech stran, byl u mě doma a rozhodl se, že do toho půjde. Dva dny potom si utrhl křížový vaz. Velká smůla.

Chtěl jsem se zeptat, koho by jsi z Kopaniny vzal do Sparty?
No, to by byl velký skok jít z Kopaniny přímo do Sparty. Ale přístupem k utkání, tím, že jde do každého souboje naplno, nic nevypustí, že má veliké srdce bojovníka, tak asi Honzu Horáka. Tohle bych si představoval od kluků ve Spartě, mít takový vítězný charakter a bojového ducha. Dát nohu do všeho, neuhnout, když to nejde, rvát se. To je samozřejmě, co se týče přístupu, pak jsou další věci technicko-taktické, kde už je to horší. I o Horym jsem přemýšlel, když jsem byl v Sokolově. Ale pro juniorku už byl moc starý a nebyl jsem si jistý, jestli by to stačilo pro áčko. To Šimon měl ideální postavu, byl mladý, mohlo to klapnout. Dám příklad: třeba obránce Hájovský přišel do Sokolova ze Slovenska odněkud z divize a dnes hraje ligu za Plzeň, teď dal gól v Ostravě. To je pohádkový příběh, který má duši. Se Šimonem se mohlo povést něco podobného. Vzít kluka z Přední Kopaniny, který pracuje a udělat z něj profíka. Kdo ví, kam by se mohl dostat. Bohužel to zranění vše zhatilo.

Ještě k Přední Kopanině: kdy na ní zavítá tvůj bratr, hokejový brankář Dominik?
To je složité. Těch termínů, kdy můžu přijít já je málo a skloubit to s tím, aby ještě mohl brácha, ta pravděpodobnost není velká. Ale uvidíme. Zatím byl jednou na Spartě a mi zrovna vyhráli. Budu se snažit, aby chodil častěji.

I když na zápasy nechodí, je bratr fanouškem Přední Kopaniny?
On je hlavně fanoušek Sparty, ale když hraju za Kopaninu, tak jí musí fandit. Ovšem mezi fanoušky Kopaniny se může opravdu pořádně zařadit, až někdy přijde.