Jsi na přímé kopy specialista?
Nejsem. Ne, to vůbec. Já přímáky ani nijak extra netrénuji. Jsem nanominovaný mezi kopající asi i proto, že jsem jediný levák. Jinak jsou určení ještě Robert Nedvěd a Garth Juckem.

A kdo z vás je tedy exekutor číslo jedna?
Asi Garth. Kope to nejlíp, dává to přímým nártem, my ostatní tak různě. Ale tenhle přímák na Vyšehradě byl pro leváka. Moc se mi nechtělo, protože jsem byl předtím faulovaný a já si myslím, že faulovaný hráč by neměl kopat penaltu nebo trestňák.

A co tě přimělo kopat?
Kapitán Honza Charvát. Přišel ke mně a řekl mi, ať to zkusím na bránu. Nebyla to žádná extra střela, ale povedlo se to.

Vypadalo to, že moc dobře víš, kam kopeš. Nejsi zbytečně skromný?
Já jsem chtěl hlavně trefit bránu. Přes zeď to bylo těžké, protože stála strašně blízko, snad čtyři metry. Tak jsem to zkusil na stranu gólmana, do míst, kde by měl stát. On ten míč asi moc neviděl. Zeď byla hodně velká a já to kopnul na stranu, kde stáli ve zdi naši kluci. Asi mu to dost ztížili.

Proč sis nenechal zeď posunout dozadu?
Já to rozhodčímu říkal, ale on pořád: Hrajte, hrajte! Nevypadal, že by tu zeď chtěl šoupnuot dál, tak jsem to musel zkusit. Nic jiného mi nezbývalo.

A co ten druhý gól? Dal jsi ho z prostoru před lavičkami. Tvůj centr zaplul přesně k zadní tyči. To bylo spíš štěští, že?
Velké. Chtěl jsem to dát před bránu a dal do toho trochu víc síly. Zapadlo to za brankáře, asi klopýtnul a nestačil se vrátit. Pak už na mě diváci volali, ať střílím i z půlky. Ale tohle stačilo. Už tak jsem toho kluka trochu ztrapnil.

V zápase byla taky penalta. Na tu se ti nechtělo, když už jsi předtím dal gól?
Byl jsem na ní určený na podzim. Hráli jsme s Bohemkou, kopl jsem jí hodně bídně a nedal. Od té doby je určený jen Bohouš Strnadel, když hraje a k němu je někdo přiřazený. Byl to Sláva Houška. Uvidíme, jestli zůstane, když teď nedal.

Jaký jsi typ fotbalisty? Šel bys teď na penaltu v klidu znova, nebo by ses už bál?
Asi bych teď nešel. Ony ta naše penalty se Slávou měly podobnou předehru. Hodně se to před nimi dohadovalo, dlouho se stálo. Sláva mi teď říkal, že celou dobu přemýšlel, kam jí kopne. Já tenkrát taky. To je špatně.

Jirko, prošel jsi mládeží v Plzni a hrál třeba s Martinem Fillem, který kope v Norsku, byl kapitánem reprezentačního výběru do 21 let. Proč jsi to i ty nedotáhl do profesionálního fotbalu?
Martin byl velký talent, byl hodně dobrý. A taky měl výhodu, že se o něj odmalička staral pan Žaloudek, který vychovával i Pavla Nedvěda. Měl pro výběr těch kluků cit, hýčkal si je. Já nebyl takový talent, byl jsem dříč. A taky jsem měl hendikep v mém malém vzrůstu. V té době se v Plzni preferoval silovější fotbal, výhodu měli vyšší kluci. Ale to není důvod, proč jsem se nedostal do ligy. Také jsem dal přednost škole než abych se honil za úspěchem ve fotbale, který není vůbec jistý.

Jakou školu jsi vystudoval?
Sportovní gymnázium, teď v Praze studuji Fakultu tělesné výchovy a sportu.

Na sportovní gymnázium v Plzni chodil i Petr Čech. Znal jsi ho?
Osobně ne, je starší než já. Ale maturoval rok přede mnou, maturitu si dodělával. Byl jsem se na jeho maturitě podívat.

Opravdu?
No jasně. My jako studenti jsme tam jít mohli, novináři ne. Zajímalo nás, jak to u maturity vypadá. Navíc já maturoval ze stejných předmětů, jako on. A roli hrálo samozřejmě i to, že to byl Petr Čech.

A jak Petr Čech maturitu zvládnul?
Je to inteligentní kluk, chytrý. Neměl žádné problémy. Pamatuji si, že si z češtiny vytáhl otázku číslo 6. Pak ho fotografové žádali, jestli by si pro ně mohl vytáhnout nějaký lísteček a on si zase vytáhl šestku. Buď tam byly samé šestky, nebo měl takové štěstí.

Nechal sis ho po maturitě podepsat?
Jasně, splašili jsme s klukama někde kus papíru a je tam. Na takovém malém útržku mám Petra Čecha podepsaného.

Mluvil jsi o menším vzrůstu, který ti vadil v dorostu. Co v mužích?
Už jsem si na to zvyknul. Ve fotbale mi má výška tolik nevadí, ale ve škole jo. Překážky, skok do výšky, skok o tyči a takové věci, to je pro mě trochu síla. Měřím 168 centimetrů, pár čísel navíc by se mi hodilo.

Ale už jsi s tím srovnaný, ne?
No jasně, fotbal mě naučil. Taky trénuji děti, některé jsou větší než já. Jsem malý už od puberty, takže už si z toho dělám srandu.

Třeba se spoluhráčem Michalem Buzkem, který také nepatří k největším?
No ale Míša je asi větší než já. Po mém příchodu je spokojený, že je konečně v mančaftu někdo menší, než je on.

Jak jsi se vůbec dostal na Přední Kopaninu?
V Plzni jsem trénoval přípravku. Když jsem šel na FTVS do Prahy, chtěl jsem pokračovat a dál někde trénovat mládež. Můj známý pan Valášek mi doporučil Kopaninu, začal jsem tady trénovat děti, přitom jsem hrál v Německu. Pak se to seběhlo, že jsem se s Tomášem Cigánkem dohodl, že tady budu hrát a zároveň nastoupím na funkci šéftrenéra mládeže. Takže jsem teď na Kopanině maximálně vytížený.

A jsi spokojený?
Zatím super. Parta, zázemí, všechno.

Co obnáší práce šéftrenéra mládeže?
Je kolem toho hodně zařizování. Lákalo mě, že povedu tréninky, budu vybírat děti, ale musím také domlouvat hřiště, turnaje. Je toho dost. Postupem času bych tyhle organizační věci rád předal a sám bych se chtěl dál trenérsky vzdělával, vylepšoval podmínky na Kopanině, abychom stále přiváděli víc dětí.

Když jsi do Prahy přišel, říkal jsi, že se chceš zviditelnit, jak hráčsky, tak trenérsky. Myslíš, že se ti to daří?
Hráčsky nevím, ale s Kopaninou hrajeme o první místo, což se mi ještě nikdy v kariéře nepovedlo. Co se týče té trenérské stránky, tak mám spíš funkci manažera, je tady pro mě spousta nových věcí, seznamuju se s tím, což je pro budoucnost dobré. Musím si to zkusit v praxi, škola mi pak dává možnost proniknout mezi nejlepší fotbalové odborníky.

Jak vysoko míříš, ať už jako hráč nebo jako trenér?
Fotbalově nikam. Chci s Kopaninou vyhrát přebor a hrát pro radost. Zaměřuju se spíš na to trénování, tam bych snad mohl prorazit o něco dál. To bych chtěl. Myslím, že mám pro trénování vlohy. Dělám pro to dost.

Co třeba?
Byl jsem na stáži ve West Hamu, nerad bych to zakřiknul, ale brzy bych měl jet i na Herthu Berlín. Tam bych se měl zaměřit hlavně na mládež. V Londýně na West Hamu jsem byl u tréninků áčka a díval se i na zápas.

A lákalo by tě trénovat v Anglii?
Nemám vysněnou žádnou zemi ani klub, ale anglická liga je nejlepší. Rozhodně by mě lákala.

K trénování takhle vysoko bys potřeboval profilicenci. Jak to s ní vypadá?
Až dostuduju FTVS dostanu automaticky licenci A. Profilicenci bych chtěl samozřejmě taky. Rozhodně se o ní pokusím.

Nedávno na tréninku chyběli oba trenéři A-mužstva. Proč jsi tedy nevedl trénink ty, ale Honza Charvát?
Charvi je kapitán, je tady dlouho. Jednou jsem tady vedl trénink s Tomášem Cigánkem napůl. Já bych si na to troufnul, ale Charvi to odvedl dobře, byl to trénink od zkušeného hráče.

Jaký máš vůbec trenérský vzor?
Já nemám vzor ani mezi hráči ani mezi trenéry. Snažím se vzít z každého něco.

S jedním profesionálním trenérem se můžeš potkat v kabině. Neptal jsi se Martina Haška na nějaké rady?
Já jsem se s ním ještě moc nebavil. Nejsem tady tak dlouho a on s námi v zimě nebyl. Bavili jsme se jen o klukách, co vedl v Sokolově a já je znám. Jinak jsem s ním nic nekonzultoval. Když mluví k našemu zápasu nebo v televizi, tak samozřejmě pečlivě poslouchám. Je to dobrý trenér a byl to i velmi dobrý hráč. Když přišel poprvé do kabiny na zápas, byl jsem před ním celý rozklepaný. Řekl mi: Ahoj, já jsem Martin Hašek a podal mi ruku. Byl jsem nervózní, tak jsem odpověděl, že vím, že ho znám z televize a sednul jsem si. Až pak jsem mu vlastně řekl, že jsem Jirka.

A je Jiří Gerstner přísný trenér?
Ne, to ne. Já nijak extra nekřičím. Nejsem žádný janek, stejně jako na hřišti. Snažím se všechno klidně vysvětlit a mít trpělivost. Ta je s dětmi důležitá. A taky chci být originální trenér.

To znamená co?
Na sobě sám nejlépe zjišťuji, co mi jako hráči chybí, co by někdy měl trenér udělat. Trenér by měl být spíš takový učitel, psycholog. Měl by s těmi hráči umět pracovat, vědět, co komu vyhovuje a pak to dát do celku. Mám nějaké metody. Uvidíme, jestli mi budou vycházet nebo ne. I na těch stážích si všímám nových věcí. Pokusím se je zařadit a vyzkoušet právě tady na Kopanině.