Přední Kopanina - Na lavičce si Pavel Mejdr proti Rakovníku prožil velké nervy. Jeho svěřenci urvali vítězství až šest minut před koncem. Trenér fotbalistů Přední Kopaniny chvíli po zápase ťukal SMS zprávu Martinovi Haškovi, který kvůli pracovnímu vytížení ve Spartě utkání nestihl. „Konečně mu můžu napsat, že jsme vyhráli,“ usmíval se Mejdr.

Takže hodnocení utkání s Rakovníkem bude veselejší, než bylo v posledních týdnech...
To samozřejmě bude, ale jen díky tomu, že jsme získali tři body. Musím říct, že to bylo utrápené vítězství. Kluci měli svázané nohy. Nebyl to z naší strany optimální výkon. Na většině kluků bylo vidět, že se bojí hrát.

Čím to?
Je to jednoznačně v hlavách. Po sérii špatných výsledků si tolik nevěřili. Byli pod tlakem. I když si v kabině říkáme, že je to jenom sport, hra, kterou neděláme pro peníze, ale pro zábavu, nešlo to podle představ. Přitom na kluky nijak netlačíme, ani na nás trenéry nikdo netlačí. Bohužel je diametrální rozdíl v tom, co jsou kluci schopní předvést na tréninku, a pak v zápase. Tam to někdy vypadá, jako bychom se na hřišti sešli poprvé.

To asi myslíte první poločas.
Ten se nepovedl. Bylo to z naší strany mrtvé, nikdo nemluvil. Odehrálo se pět minut a říkali jsme si na lavičce, že snad hrajeme na hřbitově. Tím nemyslím diváky, ale hráče. Nebylo tam povzbuzování, hecování, rady, nic.

Dolehly podle vás na hráče neúspěchy z poslední doby?
Snažili jsme se udělat dobrou náladu, aby byla sranda, aby kluky bavil trénink. A v tom nebylo co vytknout. Kdyby se někdo přišel podívat na náš trénink a pak viděl zápas, musel by říct, že to není možné, aby tam byl takový rozdíl. Zase nás trápila koncovka: měli jsme čtyři nebo pět gólovek, nedali jsme penaltu a o výhru se strachovali až do konce. Není to o tom, že by kluci špatně trénovali nebo nechtěli. Kdyby proměnili dvě šance, všechno by z nich spadlo a oni si začali věřit. Proti Rakovníku jim odskakoval míč, nezpracovali si pořádně přihrávku, někdy to byly až žákovské chyby.

Mluvil jste o penaltě, kterou nedal za stavu 0:0 Filip Busta. Na hřišti bylo několik zkušených hráčů, ale kopat šel tenhle mladík. Byl určený?
Ano. Dřív byl určený Bohouš Strnadel, Sláva Houška, který nedal, stejně jako Šimon Honetschläger. Kopal i Garth Juckem, jenže ten střídal. Proto byl určený Filip, na tréninku dával penalty s přehledem, má dobrou kopací techniku. Vždycky penalty dával nahoru, teď jí kopl, jak jí kopl...

Kdo bude na penaltu určený teď?
Kluci už si z toho dělají v kabině srandu. Teď je tam Honza Charvát, příště to vezme na sebe on.

Bustu jste brzy ve druhém poločase střídal. Podryla neproměněná penalta jeho sebevědomí?
Nestřídal jsem ho kvůli penaltě nebo špatnému výkonu. Zariskovali jsme, stáhli to vzadu na tři obránce a na hřiště poslali Oivinda Giila a Gartha Juckema. Věřili jsme, že zkušený hráč jako Oivind se dostane do nějaké šance, že naší hru oživí. Vyšlo to.

Ještě bych se vrátil na konec prvního poločasu, kdy chvíli po neproměněné penaltě dal Rakovník do šatny vedoucí gól. Co jste si v tu chvíli pomyslel?
Byl to pěkný hřebíček do kabin po nepovedené půli. Ten gól byl z takové polostřely. Dan Borský ho mohl chytat, ale trochu mu míč poskočil. Stejně tak měli stopeři proti střelci dřív vystoupit. Byla to první střela Rakovníku na bránu a hned gól.

Jaké byly poločasové pokyny? Rakovník sice vedl, ale přišel o vyloučeného kapitána.
Říkali jsme klukům, aby nepočítali s tím, že bude Rakovník někam pospíchat. To se potvrdilo, nikam se nehnal, čekal na brejky. U nás byly ty pokyny jasné: nebát se hrát, mít víc vůle po vstřelení gólu, dotlačit míč do sítě jakýmkoliv způsobem. Hlavně jsme ale mluvili o tom, že je třeba zpřesnit přihrávky. V prvním poločase byly strašně nepřesné, Rakovník tak získával míče zadarmo. A my se pak o to víc nadřeli.

Poprvé po zranění v základní sestavě nastoupil Pavel Sedláček. Jak jste s ním byl spokojený?
U něj jsme už čekali, kdy si řekne sám, že je připravený. V tréninku na něm bylo jednoznačně vidět, že má chuť a je ve formě. Hrál dobře, jeho výkon byl korunovaný gólem. Pavel si po tréninku přidává. Ví, že toho na Kopanině odehrál málo a nějakou korunu za něj klub dal, tak to chce vrátit. Před zápasem říkal, ať ho vystřídáme, kdyby nemohl. Já mu odpověděl, ať dá gól a pak se nechá vystřídat.

Proti Rakovníku nastoupil v brance Daniel Borský, který opět po zápase vystřídal Petra Jeřábka. Proč?
Není to proto, že by Jeřáb chytal nějak špatně, ale zase dostal v Litvínově tři góly a při tréninku se nám jevil Dan Borský jistější. Dan chytal proti Brozanům doma, v Litvínově zase Jeřáb, protože byl před Brozany nemocný, byl jednička, měl stoprocentní tréninkovou účast, proto jsme ho do branky vrátili. Teď se nám zdálo, že na něj všechno trochu doléhá, že by si měl odpočinout, protože dostáváme hodně gólů. Nejsou to jeho góly, na tom se podílí všichni hráči, kteří mu v určitých chvílích moc nepomohli.

V tabulce jste teď desátí. Berete to tak, že jste trochu odskočili spodku tabulky?
To bych neřekl, celky pod námi taky vyhrály. Odskočili jsme jen Rakovníku. Soutěž je dost vyrovnaná, ještě je před námi spousta zápasů. My jsme zjistili, že se dá hrát s každým. Propadli jsme jen v Teplicích, jinak jsme dojeli na proměňování šancí. Ale zápas s Rakovníkem pro nás byl hodně důležitý, o šest bodů a my ho zvládli. Máme teď chvilku klidu a čekají nás první Jirny.

Tam byste asi bral i bod, je to tak?
Samozřejmě, každý bod zvenku je přínosem. Ale nepojedeme tam s tím, že bychom měli prohrát. Zkusíme tam něco udělat. Jedeme ven, na hřiště prvního, nemáme co ztratit. Buď se to povede, nebo ne. Neříkám, že to pro nás není důležitý zápas, ale následné utkání s Děčínem a Kladnem pro nás bude o dost důležitější, protože to jsou naši sousedi v tabulce a v těch zápasech půjde o hodně.