Hodnocení trenéra - Martin Skočdopole:

Po sobotním vydařeném přátelském utkání proti Nebušicím (3:0), jsme hned druhý den odehráli další zápas zimního turnaje.cChtěli jsme navázat na minulé turnajové vítězství proti Bílé Hoře B. Tentokrát naši borci narazili na nevyzpytatelný mančaft z Ruzyně. Náš protivník se od začátku utkání prezentoval velice aktivní hrou a hned v 5. minutě se ujal vedení. Naše obrana totálně zaspala a byla myšlenkami ještě v kabině, když si jeden ze záložníků Ruzyně předkopl míč a všem utekl. Naštěstí velice aktivně hrající Víťa Hanus po hezké individuální akci, kdy se trefil z hranice velkého vápna, srovnal na 1:1. Během prvního poločasu se hra přelévala z jedné strany na druhou a byl k vidění celkem atraktivní a běhavý fotbal.

O přestávce bylo hráčům vytknuto, že se nedokáží ve spoustě situací samostatně rozhodovat a musejí být neustále dirigováni z lavičky. Ve druhém poločase se obraz hry úplně změnil, naši hráči působili daleko sebevědoměji, nebáli se kombinovat. Co se mi velice líbilo, tak konečně kluci pochopili, že nemusí za každou cenu hnát dopředu a občas je lepší kombinovat na vlastní polovině a soupeře si vylákat a pak teprve udeřit. Toto je věc, kterou bych chtěl přes zimní pauzu klukům vštěpovat. Velmi dobře hrál Štěpán Peřina, kterého bylo plné hřiště. Skvěle kombinovala obrana s brankářem ve složení Kohutič, Tekushev, Bošek, Jeřábek, Škopek.    Na 2:1 po krásné střele z voleje zvýšil Šálek. Klid do našich řad vnesl opět Víťa Hanus, jenž z dobrých 30 metrů přeloboval vyběhnutého gólmana Ruzyně. Na konečných 4:1 upravil Tobík Inggall, když se trefil hlavou po rohu Hanuse.   Jsem velice spokojený s předvedenou hrou ve druhém poločase a pevně věřím, že pokud kluci takto budou přistupovat ke všem zápasům, tak se o záchranu nebojím. Co mě mrzelo, tak byl opět velký počet omluvenek, ať už smysluplných, či naprostých hovadin, každý si musí sám sáhnout do svědomí.