Domácí se tentokrát sešli v trochu odlišné sestavě než u nich bývá zvykem a možná i proto zkusili několik triků, jak s o poznání věkově starším kádrem vzdorovat našemu dobře poskládanému mančaftu. Prvním překvapením byl přesun z UMT na jejich kvalitní přírodní pažit, který jsme sice s povděkem velmi kvitovali, ale bohužel většina z nás dorazila v turfech a proto jsme klouzali trochu jako na ledě. Druhé překvápko nás čekalo během hry, kdy první poločas byl ukončen po cca 30 minutách. Až během přestávkové pauzy nám rozhodčí sdělil, že domácí kapitán se s ním dohodl na trvání utkání 2 x 30 min. Nicméně ani tyto dva pokusy nás rozhodit se nepovedli a zápas jsme kontrolovali od začátku do konce. Je ovšem třeba zmínit, že domácí se rozhodně předem nevzdali a nic nám nedali zadarmo. Ač leckdy pomalejší, tak vše vynahrazovali větší zkušeností či hmotností a využívali každé příležitosti k zaútočení a trpělivě čekali na naší chybu. Asi jejich největší příležitost bravurně vychytal Andrea Colantoni, který zmařil sólový nájezd nejlepšího hráče soupeře. Opět dostatečně prokázal své kvality a podržel nás v okamžiku, kdy to bylo nejvíce potřeba. Dalším pozitivním momentem byla přítomnost Martina Pecky, který si v tomto utkání odbyl úspěšnou premiéru, jako kmenový hráč Pardálů.