Po tragické účasti v Nebušicích se tento podzim již podruhé v přístupu k účasti na utkání nevyznamenali hráči na naší soupisce a tentokrát jsme byli nuceni bojovat v oslabení o jednoho hráče dokonce po celý zápas. Někteří borci nejsou dokonce schopni se byť jen ozvat a případně se omluvit za neúčast. Sice jsme převážně drželi míč na svých kopačkách, ale našich mnoho chyb v rozehře pouštělo domácí do brejků, kdy nesčíselněkrát chodili dva jejich hráči osamoceni na našeho brankáře. Rychlost a šikovnost jejich hráčů v útoku a záloze nám hlavně v prvním poločase dělala skutečně velké problémy. Po přestávce jsme ovšem sáhli k proslulému prešovskému betonu a zabarikádovali se před vlastní šestnáctku. Soupeř si najednou se změnou stylu naší hry nevěděl rady a naše taktika nakopávaných míčů na osamoceného Standu Trojana začala slavit úspěch. Postupně po přihrávkách Plachého, dvakrát Petra Fryka a znovu Plachého, se nám podařilo stáhnout náskok domácích na dvě branky. Soupeř notně znervózněl a 5 min před koncem Honza Plachý po příhře Martina Stáry dokonce vstřelil kontaktní gól. Ačkoliv vyrovnání viselo ve vzduchu, tak naopak ČAFC definitivně rozhodla o své výhře a pomstila se nám za obě porážky z loňského ročníku. Všech našich deset statečných však zaslouží absolutorium za heroický výkon!