Až na čtvrtý pokus se nám podařilo porazit silnou Bílou Horu a to dokonce na jejich domácí půdě. Sice jsme se na toto utkání trochu komplikovaně scházeli či dokonce slétali (Colantoni z Varšavy a Hužvár z Moskvy), ale na výkop nás bylo přesně 11 a s úvodním hvizdem dorazil i dvanáctý Honza Vaníček.

Od začátku se hrál celkem pohledný fotbal, kdy hosté měli mírnou převahu a domácí pro změnu hrozili z rychlých brejků za naši obranu. Do vedení jsme se dostali po Trojanem krásně zahraném rohovém kopu, kdy na jeho centr vyskočil nejvýše Bíro a domácímu brankáři nedal šanci. Následně jsme neproměnili několik šancí (Bíro po obtočení se okolo domácího obránce trefil pumelicí břevno) a potvrdilo se pravidlo nedáš - dostaneš. Bílá Hora podnikla jeden z mnoha rychlých protiútoků a domácí hráč tváří v tvář našemu brankáři nezaváhal.

Během druhého poločasu nám přišel pomoci ještě i třináctý hráč Jozef Hužvár a již z lavičky sledoval, jak centrovaný míč z pravé strany hlavou lízl Tretera a Bíro se z jedné placírkou trefil k tyči podruhé. Svůj čistý hattrick dokonal Bíro po pár minutách, kdy krásný centr Tretery zprava zakončil hlavou. Na konečných 4:1 v náš prospěch upravil Láďa Krulich, který nadvakrát protlačil míč přes soupeřova brankáře po krásném Stárově přiťuknutí hlavou.

Této brance předcházelo sólo Trojana takřka přes celé hřiště, který obešel i brankáře, ale prostě se mu včera nechtělo střílet branky, tak raději našel ještě Stáru na malém vápně. Těsně před závěrečným hvizdem ještě napřáhl zpoza šestnáctky nádherně Michal Rákosník, ale zatřásl jen břevnem bělohorské branky i na druhé straně blíže k Vypichu. Pardálové po tomto vítězství natáhli šňůru zápasů bez porážky na aktuálních devět utkání. Naposledy padli na začátku loňského října na Aritmě, kdy proti hrálo i několik nepříznivých faktorů, kromě i kvalitního výkonu domácího týmu.