Bohužel dvě zaváhání našeho týmu (nepokrytí dorážejícího hráče a dva po sobě prohrané souboje ve středu hřiště) daly Spartě dvoubrankové vedení. Až na konci poločasu jsme se dostali do šance. Po slušně zahraném přímém volném kopu se však nikdo nedostal k zakončení.

Do druhého poločasu vlétla Sparta jako uragán. Ani jsme se nerozkoukali a dostali jsme tři branky. Poté se hra vyrovnala. Začalo se hrát nahoru dolu. Ale bohužel největší slabina našeho týmu v téhle sezóně je (ne)proměňování šancí. Opět dobré příležitosti – některé s označením tutové – měli Mattia, Jary, Joseph, Dáda a i další. Sparta své šance důrazem a rychlostí dokázala využít.