Toto utkání se dá hodnotit ze dvou úhlů pohledu: buď tak, že to z naší strany byla katastrofa a dostat 10 gólů by se nám určitě stávat nemělo… nebo k tomu můžeme přistoupit tak, že to pro nás byla velká škola a modřanští borci nastavili některým hráčům zrcadlo. Od začátku jsme věděli, že nám budou chybět klíčoví hráči – bratři Vobořilovi kvůli dovolené a Alan Ulanov, který má dlouhodobé problémy se zády. Díky těmto absencím jsme ztratili výškovou převahu i sílu v osobních soubojích, což je v těchto kategoriích bohužel klíčové. Modřany disponovaly silovými hráči se skvělou fyzickou konstitucí, takže pro většinu našich hráčů bylo doslova nemožné se jim vyrovnat. Musím střízlivě uznat, že výsledek 10:0 je pro nás ještě milosrdný při obrovském množství šancí, které Modřany měly. Tím musím pochválit brankáře Ulbricha, který kluky ve spoustě situací podržel.

Velice pozitivní bylo, že se kluci nevzdávali, i když to byl boj s větrnými mlýny. Byli ochotni podstoupit řadu soubojů a občas v nich byli i úspěšní. Právě tyto momenty si musí zapamatovat a zautomatizovat – že i když je soupeř větší a silnější, správným zpevněním a nastavením těla se dá o míč připravit. Nesmí se bát hrát a musí být neustále v pohybu, jen tak mohou takovým soupeřům komplikovat zápasy. Opět skvěle zahráli vypůjčení hráči z U13. Ondra Procházka se statečně pral ve středu zálohy, kde si neustále říkal o míč a byl velice aktivní. Pro Tomáše Soukupa to bylo trošku složitější, protože sváděl těžké souboje na kraji obrany, což není úplně jeho dominantní post. I tak se s tím pral velice srdnatě.