Přední Kopanina - Vyčníval. A nejen díky urostlé postavě. Tomáš Pavlata byl hrdinou zápasu Pražská teplárenská přeboru, kdy hattrickem nasměroval rezervu Admiry k výhře 5:2 na půdě Přední Kopaniny. „Jedna, dva, tři, čtyři, pět, gól,“ burácela kabina týmu z Kobylis. A pak už se bombarďák se čtrnáctkou na dresu přišel podělit o své pocity.

Čekal jste, že to bude z vaší strany na Přední Kopanině tak bohatá střelecká pomlázka?
Vždycky si říkám, že bych chtěl dát nějaké góly a tady na Kopanině to platilo také. Myslel jsem si v průběhu utkání, že budou ty góly dva, ale pak přišel i ten třetí. Ten byl už skoro zadarmo. Jejich obránce už moc nemohl, tak jsem toho využil.

Podle statistik posledních vzájemných zápasů jste si mohli docela věřit, že nad Kopaninou vyhrajete. Dodalo vám třeba i tohle sebevědomí?
Ani jsem to nevěděl, statistiky jsem nestudoval. Rychle jsme šli do vedení, to vždycky pomůže. Pak jsme přidali druhý a po přestávce i třetí gól. Vypadalo to skvěle.

Pak ale přišla komplikace. Co se stalo?
Když se povedlo soupeři snížit na 2:3, tak musím přiznat, že už jsme se možná trochu báli. Trošku jsme zalezli a dostali jsme první gól. Pak to pokračovalo. Naštěstí tam padla branka na 4:2, ta to zlomila definitivně pro nás.

Domácí snížili díky dvěma pokutovým kopům. Následovala obrovská šance Přední Kopaniny a následně i jedno hraní rukou ve velkém vápně. Nebál jste se, že sudí pískne proti vám i třetí penaltu?
Ta ruka? To už jsem se klepal. Myslím, že už se to pan rozhodčí trochu bál písknout. Byl jsem vepředu, takže jsem to neviděl. Spíš usuzuji podle reakcí, jak domácí křičeli. V tu chvíli ve mně pořádně hrklo, protože kdyby proti nám byla třetí penalta a my bychom třeba dostali třetí gól, to bychom se asi složili.

Obě penalty pro domácí zařídil střídající Urban. Vašemu týmu se jeden penaltový verdikt úplně nelíbil...
Druhá penalta byla, řekl bych, víc než ta první. Tak jsem to tedy viděl já. V takových chvílích vůbec nezávidím rozhodčímu.

Veškeré debaty uťala vaše parádní trefa na 2:4. Udržel jste míč proti dvěma obráncům a kousek za vápnem krásně technicky obstřelil brankáře. Slyšel jsem hlasy, že takový gól by byl i ozdobou ligy. Co vy na to?
Že já takové góly ani většinou nedávám. (směje se) Spíš je pro mě typické, že uteču obránci, předběhnu ho a pak to skončí gólem. Tady už jsem prostě nemohl, tak jsem vystřelil. Už jsem nevěděl, co s tím, tak jsem si řekl, že to zkusím. A spadlo to tam.

Byl to váš nejhezčí gól za poslední dobu, co?
Myslím si, že určitě jo. Už se taky těším, až si ho doma pustím. (směje se)

Souboj kanonýrů očima trenéra Přední Kopaniny Daniela Votta

"Pavlata nám dal nádherný gól na 4:2. U té situace mě štve, že jsme tam na Pavlatu byli ve dvou. Škarda s Krejčím si s ním neporadili, nedostoupili ho. Samozřejmě, trefil to parádně, takhle mu tam nejspíš spadne třeba jedna rána z deseti. Fajn, super, ale neměl se k tomu zakončení takhle dostat. To nás definitivně srazilo. Další, co bych viděl v tom utkání jako klíčové, je, že se po dvou penaltách, které zařídil, a jedné velké šanci, kterou vypracoval pro Hovorku, zranil Dan Urban. V utkání za těch dvacet minut chytil slinu. Počítali jsme s ním do druhé půle. Věřil jsem mu, o jeho kvalitách se nemusíme vůbec bavit, o nich každý ví. Měl velkou chuť, hned jak přišel na hřiště, bylo vidět, že mu to sedlo. Kdyby na hřišti zůstal, věřím, že by ten zápas třeba rozhodl. Musel dolů, víme, že kdyby jen trochu mohl, tak by hrál dál."